O beznaději, lítosti a pocitu viny – Transformační příběh

Počet slov: 2678, čas na čtení: 14 minut

O beznaději, smutku, sebelítosti a pocitu za všechno můžu já

Jména v příbězích nejsou skutečná pro zachování soukromí.

S paní Ditou jsme se setkaly zhruba po roce od první návštěvy. S manželem na sobě pracují už dlouho, oba jsou skvělí, ale tentokrát se vynořilo něco, co se paní Ditě nedařilo zpracovat.

Dita: Vyplouvá něco, co si zrcadlíme to vím, ale nemohu se hnout z místa, stále mne to nechce pustit do příčiny. A projevuje se to tak, že poslední dobou jen brečím, a uzavírám se víc a víc. Potřebuji se pak schoulit a být sama.

A také mám pocit, že co udělám je špatně, jako bychom s mužem měli útlum, odcizujeme se jeden druhému, snažím se dělat vše nejlépe, jak umím, ale nejde to.

Prý k mému muži nejsem dostatečně otevřená a chybí mi blízkost a vřelost. Z nějakého vnitřního důvodu jsem chladná.

Něco mne uvnitř blokuje, jsem odtažitá, a také mám strach, že pro něho nejsem dost dobrá.

Necítím se dobře a všichni doma to vnímají, potřebuji pomoci s odhalením příčiny, proč se tak cítím a co s tím.

Mám skvělého muže, je pozorný, velmi hodný, se vším mi pomáhá, věnuje se dětem, umí se o nás postarat, je ke mne milý. Prostě je skvělý. Neumím mu dávat tolik jako on mne. Nevím proč.

Proto nám to poslední dobou nějak neklape, necítí se se mnou spokojeně, něco mu ode mne buď chybí nebo mu něco vadí a mne to rozhodí natolik, že zase brečím a chci být někde v klidu sama. Nemůžu být šťastná, když není ani on.

A také jsem stále ve střehu a hlídám, co na vše řekne můj muž, protože, když bych chtěla něco jinak, tak ho to vytáčí. Všechno musí být spíše podle něho.

A také mám pocit, že za jeho nespokojenost můžu já, a cítím vinu!

Naslouchání a sdílení

abychom si utřídily informace o rodičích, sourozencích, rodině a vzájemných vztazích (budeme uvnitř hledat příčiny tučně vyznačených pocitů a přesvědčení, kde je jejich původ).

Dita mi vypráví: jsem poslední ze tří dětí. Rodiče žili dlouho odděleně. Fungovali každý sám za sebe, neuměli být spolu, to bylo pro ně asi nejjednodušší. Nyní žijí každý jinde. Nemám dobrý vzor pro vztah od svých rodičů. S matkou už se vztah trochu posunul, máme vztah lepší ale nesvěřuji se jí s ničím. Fungujeme jen formálně. S otcem mám nyní lepší vztah než v dětství, i než s mou matkou, a to díky mému muži.

Mezi rodiči a sourozenci máme chladnější vztahy, ale když je potřeba, tak si pomůžeme, nám všem chybí projev radosti a vřelosti. Z dětství si nic nepamatuji, to mám uvnitř nějak uzavřené.

UZDRAVUJÍCÍ PROCES – Harmonizace

Dýchání, vedené nádechy a výdechy pro vnitřní spojení a zklidnění mysli.

Po chvíli se paní Dity ptám, jak se cítí po těle, a co cítí ve svém podbřišku. Jak vnímá tento svůj posvátný prostor?

Dita: Jakoby tam byla jeskyně, tmavá studená, sedí tam v kruhu 12 schoulených nešťastných částí v očekávání. Na něco čekají.

Co by potřebovaly?

Dita: Přijetí, klid, odpočinek a objetí.

Otázka: Dokázala bys k nim jít a obejmout je?

Dita: ano, snažím se, ale není v tom vřelost, co s tím? Moje srdce je chladné, zavřené.

Otázka: podívej se tedy vnitřním zrakem na svoje srdce, jak vypadá, jak ho vnímáš uvnitř sebe?

Dita: Moje srdce vypadá jako kámen propíchnutý mečem, to je zvláštní…

Otázka: Jaká se ti právě teď vybaví příčina v souvislosti se svým srdcem?

Dita: vybavuje se mi můj předchozí vztah, kdy jsem zažila zradu, nevěru, je tam bolest, vztek i lítost. Mám chuť tam vše rozbít „bejzbolkou.“

Otázka: Jak se v té situaci cítíš? Co bys Ty (tvá část osobnosti) nyní potřebovala?

Dita: Moje srdce puklo bolestí zradou. Jsem zoufalá. Choval se jako zbabělec! Nedokázal mi říct pravdu do očí, jak to je, že někoho má, ale já to věděla. Potřebovala bych tu bolest s někým sdílet. Říci mu, jak jsem se vlastně tehdy cítila. Co mi způsobil.

Vyjádři to: dala jsem ti všechno, nevážil sis mě, neocenil, všechno jsi ve mne zadupal. Nedokázal jsi mi říci pravdu. Proč jsi mi to neřekl? (Vnímá uvnitř)…. měl strach, že budu brečet a budu hysterická. Vnímám, že to nebyla láska ale pouhé poblouznění. A pro mě to bylo pošlapání mého já, zrada, zklamání a pocit odmítnutí a opuštění.
Byl také hodný, věděl, jak se postarat o rodinu, ale vím, že jsme neměli spolu být.

Odpuštění a úleva

Otázka: Zažila jsi nějakou zradu a odmítnutí ve svém dětství?

Dita: Bylo mi asi 7 nebo 8 let a vnímám scénu rodičů, tehdy už řešili rozvod. A já té situaci vůbec nechápu co se děje, mám obrovský strach, cítím zamrznutí. Cítím velké zklamání rodiči, z toho jak se k sobě chovají, studeně, chladně, cize, odtažitě. Táta to neuměl řešit jinak než útěkem do garáže od všech problémů a pro mě byl zbabělec, matka se chovala jako generál. Necítím lásku mezi nimi ale ani lásku od nich ke mně. Nebyli tu pro mne.

(Rozvedli se ale až v mých 30 letech)

Otázka: Co ti chybělo v dětství od rodičů?

Dita: Chybělo mě přijetí, necítila jsem vřelost, lásku, vlídnost, laskavost, žádnou radost ani smích. Jen chlad.

Otázka: představ si tedy tu situaci a vybav si rodiče, a vyjádři vše, co jsi tehdy nemohla a neuměla vyjádřit, půjde ti to?

Dita: ano půjde. Mami, tati chci, abyste si mě více všímali, abyste mne viděli! Proč jste mě vůbec chtěli? Nikdo mě nevidí, nikdo si mě nevšímá. Jsem jako 5. kolo u vozu. Jsem zbytečná, bezcenná, mám pocit že jsem k ničemu. Cítím se sama, každý z vás žije na svém písečku. Cítím to od vás jako zradu. Tohle nejde spojit dohromady.

(Vnímej, jak se ti obraz o tvém otci, postoje a přesvědčení z dětství zrcadlí a promítají do vztahů. Vnímej nyní tyto souvislosti v předešlém vztahu – nyní už vídíš, proč ti přišel do života partner, který byl pro tebe zbabělec, proč jsi zažila zradu, zklamaní, opuštění, bezcennost, zbytečnost, nepřijetí, a nemluvil narovinu pravdu?

Dita: to je přesné, ukazoval mi moji vnitřní bolest, hmm, to není možný, jak to opravdu sedí. Bylo to o mne.

Otázka: vraťme se zpátky do té situace a podívej se co bys potřebovala slyšet od rodičů, aby ses uvnitř cítila lépe (ta tvoje vnitřní část osobnosti, která to prožila).

Dita: potřebuji slyšet, že si mě váží, že jsou rádi, že jsem na světě, že jsem skvělá, že vše dobře zvládám, že mne mají rádi. Rodiče mne berou na klín říkají mrzí nás to, mysleli si, že já to o sobě vím, že jsem nadaná, skvělá, výjimečná a proto mi to neříkali.

Já ale nyní cítím trochu nedůvěru, je to sice příjemný, cítím jejich vřelost ale necítím svojí vřelost. Je tam stále nějaká propast mezi námi.

PROŽITKY V PRENATÁLNÍM OBDOBÍ – strach

Otázka: posuneme se tedy hlouběji do minulosti odkud ta propast pramení, zkusíme se podívat, co jsi vnímala v prenatálním období, jak ses cítila u maminky v bříšku?

Dýchání

Dita: Mamka má obrovský strach jak to vše zvládne, tři děti a stavba domu. Nebyla jsem plánovaná, jsem náhoda. Necítím se tam dobře, přemýšlím k čemu jsem tady a proč, co to znamená, nerozumím tomu, co z toho života má jako být? Mamka nemá vůbec žádnou radost, ale já jsem očekávala radost ale je tu jenom strach.

Myslím si, že jsem si to spletla, jak má vypadat radost, tady se radost tedy projevuje strachem. Také vnímám přesvědčení, že život je dřina a je velmi těžký. Strach je projev radosti to jsem si tady myslela. Cítím, že tady musí být každý jen sám za sebe, že tady spolu nikdo netvoří rodinu, jen si nějak pomáhají, vyhoví bez lásky a vřelosti.

Co jsme nezažili neumíme ani dávat…

Prožitky při vlastním porodu – nepřijetí

Dita: Už se to blíží a říkám si opravdu už jako fakt musím ven? Narodím se a je tu prázdno, žádné láskyplné přivítání, žádné emoce radosti. Připadala jsem si, že jsem k ničemu a jsem tu navíc! Jsem tu zbytečně, proč? Vnímám i truc, myslím si “ no a co, že jsem navíc, teď tu jsem tak se starejte.“ Je to projev rezignace, abych se uchránila, tak jsem se už tady zavřela.

Otázka: Jaké je tvoje první setkání s matkou? Co od ní vnímáš a cítíš?

Dita: Smutek, zoufalství s pocitem s tím bude ale práce!

Otázka: No a jak se cítíš ty?

Dita: nepřijatá a nechtěná. Ale říkám si že se budu víc snažit, aby se mnou bylo co nejméně práce, hlavně abych co nejméně překážela. Musím se snažit a získat přijetí, pozornost a snažit se být lepší, když nejsem nic ( a proto i v manželství mám pocit, že se musím víc snažit, že překážím, to je neuvěřitelné jak to sedí, neuměla jsem být sama sebou. Vím, že nic se nám neděje náhodou, bylo to uložené uvnitř a odtud to tedy pramení !)

Otázka: jaké bylo první setkání s otcem po narození, co jsi vnímala cítila?

Dita: to je hrozný, otec si pomyslel: zase holka, co s tím! Nechtěl holku.

Otázka: co jsi vnímala ty?

Dita: cítím obrovskou zradu! Jsem zbytečná, jsem na obtíž, jsem jen nějaká starost, nikdo ze mne nemá radost, je to pro mne obrovské zklamání.

(To vše se ti promítalo ve vztazích skrze partnery, vnímáš nyní ty souvislosti vzájemného zrcadlení uložené bolesti? Zde nacházíš odpovědi na tvé otázky proč se Ti to děje..)

Otázka: Nyní můžeš být Ty tou potřebnou útěchou pro tu malou čerstvě narozenou holčičku, dokážeš ji nyní vzít do náručí přitisknout k sobě, obejmout pohladit ji a zahalit ji tvou láskou a vřelostí?

Dita: ano, už ano, už vřelost cítím a ona se cítí šťastná a v bezpečí … slzy dojetí… už cítím přijetí, cítím klid, radost i vřelost a moje srdce už září, je to krásný pocit, ten jsem vůbec nepoznala.

Otázka: dokážeš vyjádřit z čeho máš radost a za co jsi vděčná po tomto prožitku?

Dita: Já jsem velmi vděčná za svou rodinu, za mého manžela, za naše děti. Jsem s nimi velmi šťastná.

Otázka: jaký je rozdíl v pocitech včera a právě teď na energetické úrovni?

Dita: cítím uvnitř klid, je tam i přijetí ale ještě cítím strach projevit radost! Proč?

Otázka: a proč máš strach? Dýchej a podívej se v klidu dovnitř, tam je odpověď.

Dita: Mám strach, že budu za blázna, když se budu radovat, život je přeci o utrpení, tak jak se můžu radovat! Život je o dřině bez radosti, radost je na posledním místě. Radost je tu jen pro bohaté a vyvolené.

Otázka: co bys potřebovala, abys mohla cítit radost?

Dita: potřebuju vidět mámu veselou, šťastnou, jako ženu. Aby měla radost ze života a ne pouze z věcí, vaření apod. Ona sama sebe vnímá jako otroka.

VLIV RODOVÝCH LINIÍ – omezující vzorce chování

Rodová linie matky – trauma žen a mužů

Otázka: Jak vnímáš všechny ženy v této rodové linii?

Dita: všechny ženy, co tu vnímám mají strach o přežití. Jsou přesvědčené, že radost jen pro vyvolené. Štěstí a spokojenost to má jen někdo, jen bohatí a chudí jen dřou, jsou to otroka. Už vnímám a vím, odkud tato přesvědčení a pocity pramení.

Kdyby se žena projevila jako opravdová žena, tak bude potrestána.

Otázka: co vnímáš projevem opravdové ženy?

Dita: vřelost, radost, vlídnost, laskavost, vášeň i divokost.
Taková žena je tu ale vnímána jako děvka. Museli popřít svou spontánnost a přirozenost, musely být poslušné, zakřiknuté, být mužům vždy po ruce, k dispozici. Zde vnímám tu rezignaci: když musím, tak se starejte (jako já při narození). Ženy byly chladné jako sochy a musely poslouchat tak jako voják! Když voják neposlechne přijde trest! Vnímám ženy tohoto rodu v řadě, vlastně jdou v řadě jako vojáci, to je úplná degradace žen.

Ženy nemají jinou volbu, ani šanci být ženou, přišel by trest (šibenice). Nemohly být sami sebou, ani já. Žilo se jen ve strachu, tak jako moje matka i já, předává se to z generace na generaci a prožíváme něco, co není jen naše, žijeme to, co pochází i z rodových linií.
Ovlivňuje to naše prožitky.

Otázka: podívej se na všechny muže v této rodové linii tvé matky, jak se cítili muži?

Dita: muži si mysleli, že ženy je jen využívají a finančně je vycucnou. Mají pocit, že dělají vše pro ženu a ona si toho neváží, neumí vyjádřit radost ani to ocenit. Je to začarovaný Kruh, vnímám, že zde nejsou spokojeni ani ženy ani muži.

Probíhalo uvnitř vzájemné odpuštění, ženy odpouštěly mužům a muži ženám, muži by dali vše za projev radosti svých žen!

Otázka: Odpuštěním odevzdáváte všichni i složku prožitého utrpení. Co odevzdáváš ty konkrétně, co vnímáš ve své složce?

Dita: Odevzdávám beznaděj, bezmoc, lítost, smutek a strach, odevzdávám výčitky, zlobu a vztek. Odevzdávám zklamání a zoufalství. A odevzdávám jakousi závist vůči mužům, že si vždy umí najít aspoň v něčem radost a já to neumím. Moje matka si také tento vliv uvědomuje a děkuje mi. Objímáme se, konečně má také radost.

Otázka: jak se nyní cítíš?

Dita: Já cítím uvnitř radost a vnímám harmonii a záři ve svém srdci. Levý vaječník vypadal na začátku terapie, jako černá fazole a nyní září, a vypadá zdravě. Je až neuvěřitelné, jaký vliv mají naši předci na naše životy, jak je nám to předáváno a my to opakujeme, a všechny ty pocity cítíme i uvnitř sebe jako naše. Je to velká úleva.

Rodová linie otce – trauma mužů a žen

Otázka: nyní začneme s muži v této rodové linii, jak vnímáš všechny ty muže, jak se cítí?

Dita: všichni chodí se sklopenou hlavou.

Otázka: proč, co je příčinou?

Dita: Vnímám jejich vyčerpání, únavu, zoufalost, jsou nešťastní ve vztazích. Jsou jako tělo bez duše, jsou vyhaslí jako uschlé stromy. Mají pocit, že svou veškerou energii vydali, ale nedostali nic zpátky od svých žen. Oni ale uvnitř sebe stále sní o hezkém vztahu.

Vhled: všimni si faktu, že muži nedostávají energii zpět od svých žen, o tom jsi mluvila ve spojitosti s tvým mužem, on to tak cítí a vnímá, jak jsi říkala. Je to součástí tvých záznamů. Vidíš tu souvislost, proč se vám to děje? A co potřebuje? Tvou projevenou radost a vřelost. To chybělo tvému muži i v dětství, proto to od tebe potřebuje a podívej se, že to zároveň chybělo ve vztahu s matkou i tvému otci.

Dita: cítím to, vnímám to, je to až neuvěřitelná podobnost. Jsem ráda za toto uvědomění a procítění. V tomto poznání je soucit, vzájemná empatie a pochopení.

Otázka: jak vnímáš ženy v rodové linii svého otce? Jak se cítí a jaké jsou?

Dita: vnímám jen samé já, já, já a furt samé já chci, a chci! Vnímám zde dominanci žen, povýšenost, muži se musí přizpůsobit a poslouchat, a pečovat o ně, myslí si, že je to jejich povinnost! Tyto ženy vychovávaly s chladností své děti, a proto, když chlapci neznají lásku a vřelost matky, pak ji otec nezažil od mé matky. Svou energií se přitahovali ( jako i my), neuměli najít cestu k době a trpěli. Žili raději každý sám za sebe, odděleně. My na sobě ale pracujeme a hledáme cestu.

Otázka: Co je ve tvé složce z tohoto rodu?

Dita: Je tu tvrdost, nedostupnost, netaktnost a neschopnost vyjádřit své potřeby. Chlad.

Probíhalo vzájemné odpuštění, ženám (jsou tvrdé) se moc nechtělo odpustit mužům a proto nejprve muži svou moudrostí odpustili ženám, a když ženy vnímaly, že muži by dali vše, za projev radosti svých žen, požádaly muže s pokorou o odpuštění.

Otázka: jak se cítíš po odhalení vlivu prožitků z dětství, z prenatálního období a z rodových linií?

Dita: cítím velkou úlevu a pochopení, to jsem nečekala! A uvnitř sebe cítím konečně radost, vřelost, klid. Moje tělo má snad o 10 kg méně… děkuju, velmi mi to pomohlo.

Prožít a dovolit si vše procítit uvnitř sebe přináší moudré vhledy během harmonizujícího procesu, a uvědomění a procítění je velký dar pro každého z nás pro nové volby. O svou vnitřní moudrost se můžete kdykoliv opřít při rozhodování a volbě vřelých a vlídných slov, láskyplného projevu a přístupu, i přenesení do našich činů.

Teď záleží na uvedení všech poznání do praxe a sebereflexe se rozvíjí tréninkem svých reakcí a činů dle tohoto poznání.

Je to nový styl života.

Blog – další transformační příběhy, i jak na sebeléčení.

Jak pomoci sami sobě