Stopy ve sněhu – poselství duše o vnitřním klidu a spojení se Zdrojem

Příroda je učitel a neustále nám ukazuje cestu. Učí nás tím, že prostě je – a přirozeně nás vede změnou, růstem i klidem. Toto poselství přišlo při chůzi zimní krajinou jako připomenutí cesty, kterou kráčíme všichni.

Stopy ve sněhu

Kráčím zasněženou krajinou a klid do mého srdce se tiše vnáší. 

Vnímám každý svůj krok, kdy jedna noha druhou mine, i to, jak po každém kroku stopa ve sněhu zbyde.

Vnímám i ten krásný zvuk — takové to křup, když se noha do sněhu zaboří a krásnou stopu vytvoří.

Pozoruji větve holých stromů, jak odhalují spoustu geometrických tvarů. Jak každý strom pevně stojí a své nahoty se nebojí. 

Ve tvaru větví se objevuje kouzlo geometrie, kterou listí opět svou krásou pokryje.

Prohlížím si jehličnany obalené sněhovou nadílkou — ty krásné větve pod tou bílou peřinkou.
Jednu z větví pohladím, a na padající sníh se naladím. Když vidím sníh, jak jemně k zemi padá, jsem v tomto pestrém světě ráda.

Pozoruji vzrostlé stromy v lese a mezi nimi, znenadání, mnoho cest ukáže se — je to podobné, jako cesty v životě, nemusíme žít jednou nohou na plotě. S každým dalším krokem nová cesta náhle ukáže se. 

Není se čeho bát, příroda nám krásný příklad může dát. Vše v přírodě se mění – stále stejná přece není. Rozvíjí se a roste, pak vše staré opadá, a nejen v přírodě to tak vypadá. Uvolní se místo, aby bylo čisto pro to nové, co přichází, když to staré odchází.

Pozoruji majestátné stromy, jak klidně v lese stojí a dřevem voní. I to, jak listnatý strom se nahoty nebojí, když se ztráta listí dostaví. Prostě stojí pevně a jasně v odhalené geometrické kráse.

Pozoruji holé větve stromů až do té nejmenší větvičky a mezi nimi i ty prázdné uličky. Každý strom je jedinečný ve svém růstu, jeho větve nám ukazují směr, pestrost a košatost růstu.

Je to nekončící proces vývoje na Zemi, a my můžeme vnímat toto posvátné spojení. 

Stromy se budou stále rozvětvovat a ve svém kmeni sílit. Tak jako každý z nás může ve svém vědomí růst a ve svém světle sílit.  Vždyť to, co nás živí, posiluje a mění máme všichni společné a to je na tom zázračné. 

Je to Zdroj energie, která je součástí nás všech a vyživuje i mech.  Stačí se zastavit a uvědomit si svůj dech. Tak se zastav “člověče” a nech se Zdrojem lásky vést ať můžeš do své síly kvést. 

S láskou

Marcela

www.marcelanemcova.cz