
Úplněk přináší světlo do míst, která jsme dlouho nechtěli vidět… nese energii uzavření cyklu a uvolnění.
A právě proto sdílím toto poselství. Jemné vedení k pochopení emocí, práce s egem a návratu k sobě.
Možná v něm objevíte nový vhled, uvědomění… nebo jen tiché pohlazení po duši.
To, co mi bylo na mé cestě v tichu s láskou předáváno, bylo vždy s důvěrou zapisováno.
Kdysi jsem hledala, co chci dělat, kdo jsem a proč jsem tady.
Rozum však do rozhodování vstupoval a vnitřní vhledy upozaďoval.
Mysl hledala potvrzení správnosti, nestačil ji stav vnitřní radosti.
Kdysi jsem vyslala žádost, že chci zažít vnitřní klid a radost,
že chci lásku cítit a prožívat, abych si mohla život láskyplně užívat.
A to se také postupně stalo...
Moje přání ale nejprve hluboký proces sebepoznání rozpoutalo. A jakmile rozpoznání pocitů v každém bolestném sevření nastalo, úlevy se mi následně dostalo.
Čekají ve frontě na naše uznání, podporu a objetí, tak probíhá proces vnitřního sebepřijetí.
Může nám to připadat jako negativní lavina, která se z nitra vylívá.
Jsou to ale naše malá já, která kdysi v emocích uvízla a lehkost ztratila…
Kde se stále dokola berou pocity strachu, obav nebo beznaděje?
Odpovědí je: pokračujeme mnohem hlouběji, to se děje…
Jakmile se jednou rozhodneme pro vnitřní klid a pravdu, čelíme emocím, abychom propustili vnitřní hroudu.
A to, co bylo uvnitř dlouho skryté, může konečně vyjít na povrch.
A zahlcená všemi těmi uvolněnými emocemi reaguje, jako když se tonoucí stébla chytá.
Jakmile jednou vyšleme své přání a máme vnitřní rozhodnutí, započne se proces sebepoznání a sebepřijetí, ale už není cesty zpět.
Život nám začne režírovat situace na míru, abychom své zraněné části dovedli do míru.
Je to vývojová fáze, kdy ego hledá viníky okolo sebe a zároveň nás seznamuje s pocitem oběti v našem těle.
Ego se sebepoznání chvílemi brání a proto nás další nepříjemné situace do role oběti svádí.
A myšlenkami nám začne namlouvat, že to co se děje není naše věc, že problém je v lidech okolo.
Ego rádo převrací i smysl zrcadlení, tvrdí nám:
„Tohle nemůže být o mě. To Já jsem zrcadlem pro ně. Je to jejich, to oni se mají změnit.„
A mnohdy začne nevědomými na cestě i opovrhovat, aby se před nepříjemnými pocity mohlo schovat.
Tím v těle vznikají negace a vrství se v těle dokola stejné emoce.
A proto v našem životě vznikají další situace, které mají neobvyklé scénáře. To abychom se nedrželi někde nahoře nad emocemi a dali se cestou vnitřního sjednocení.
Na této cestě může přijít i psychický propad, který může mít i zdravotní dopad.
A každý z nás se učí zaměřit své vědomí na to, co to ukazuje právě nám.
Až jednou přijde den smíření se s pravdou:
To, co cítím já, je moje, ne jejich.
A začneme se ptát:
Co cítím? Co to ve mě spouští? Co mi ten pocit připomíná? Odkud je? Co mi to ukazuje? Jaká část ve mě se takto v minulosti cítila? Které „já“ nyní chce moji pozornost?
Přesouváme se do fáze vývoje vědomí, kdy vnímáme své emoce k uznání a přijetí.
V pocitech, reakcích a činech.
Všímáme si svého pocitu, vnímáme tok emocí a následně vidíme i svou reakci ve starém vzorci.
Ale ten vzorec vznikl v minulosti na naši ochranu před dávným časem a rozpouští se uvědoměním s novým prožitkem…přestáváme je odmítat, učíme se vzniklé napětí uvolnit a vydýchat.
Na této cestě přichází i pláč, který jsme kdysi zadrželi a potlačili, abychom se do role hrdiny/hrdinky v dětství naladili a sami sebe ochránili.
Uvědomím přichází úleva a vnitřní vhled. Nemusí to být hned…
Novým prožitkem přichází uvolnění, radost, klid a naděje.
A spolu s ní i slzy dojetí.
Odhalujeme hlubokou pravdu v sobě – mnohdy se objeví v náročné životní době.
Na této cestě procházíme hlubším sebepoznáním, láskyplným sebepřijetím a smířením se se sobou.
Objevují se moudré vhledy o tom, jak jsme v dospělosti svými záznamy minulosti hluboce ovlivněni, a jak jsme automaticky starými vzorci k reakcím vedeni.
Na počátku chceme poznat, kdo jsme a proč tu jsme, ale svou moudrostí jsme vedeni přijmout i to, kým nejsme.
A pod tím vším k nám v tichu promlouvá naše moudrost. Ukazuje nám, proč se nám v něčem nedaří, i to, jak obnovit radost. A spolu s radostí přichází nadhled a lehkost.
Ego nezná smysl zrcadlení, jeho úkolem je držet nás v zapomění
To, co se uvnitř nás děje, je podvědomě řízená reakce na spouštěče okolního děje.
Někdy vyvolá pocit nadřazenosti, aby nás vyneslo z pocitů malosti.
Nebo použije duchovní pýchu, abychom neotevřeli starou bolavou rýhu.
A tak mnohdy přichází i fáze duchovního unikání a dochází k vnitřnímu uzavírání.
Protože se bojí. Má velký strach z nepřijetí…
(více k tomuto tématu najdeš v sérii „Ego a jeho strachy vs. Zdroj“ na mém blogu )
Ego je část nás, která také touží po přijetí – stejně jako každá naše část. Je důležitou součástí lidské bytosti, naší lidskosti.
A najednou se něco uvnitř změní.
Když souvislosti propojíme a jeho roli pochopíme, vnímáme, jak nás chtělo pouze před neznámem, nezdarem a neúspěchem chránit.
Když se smíříme s tím, že strach nikdy nezmizí, že nás pouze varuje a na chvíli zastaví, abychom vědomě prošli nějakou životní změnou.
Ale na nás je rozhodnutí, abychom nejednali ze strachu.
Abychom se rozhodovali intuitivně, vědomě, moudře – svým srdcem.
Každá změna nám otevírá nové cesty, příležitosti a možnosti. Vede nás pocit vnitřní radosti.
A pokud se nám něco nedaří, příště se nám zadaří…
Možná jsme na chvíli uhnuli z cesty, abychom se z chyb poučili a nesprávný směr vyloučili.
Stačí se zastavit a naslouchat….
Vnitřní moudrost nás správným směrem k jednoduchosti vede.
A ego? To nás zřejmě ještě několikrát z cesty svede...:)
Jakmile ho vyjmeme z role nepřítele, a přijímáme ho jako přítele, tak je nám hned vesele.
Hledá pro nás cestu z pocitu malosti a bezvýznamnosti. Ale v tu chvíli se na chvíli vzdálíme životu v jednoduchosti.
A když to sami sobě dovolíme a zas a znovu se zastavíme a nasloucháme, jeho projev postupně slábne.
Duše nám tím říká:
„Zastav se. Zklidni mysl. Nedělej víc. Vrať se do lehkosti. Vše už v sobě znáš a máš.“
A poté dělej to, co ti dělá radost, jen tak tvůj život kvete.
Zastav se a vnímej to, co skrze tebe přirozeně plyne.
Tak se ponoř do odvahy a vnímej své vnitřní poklady. Nesrovnávej se a přijmi sebe a své jedinečné dary.
Ty uvnitř víš, kdo jsi. Ty to vnímáš, když hlasu uvnitř nasloucháš. Tam objevíš co ti přináší radost a tou cestou se dáš.
Dopřej si zklidnění mysli a své poklady znovu zjisti.
Obejmi své ego a vezmi ho s sebou.
Řekni mu:
„Pojď, zkusíme to a jdeme spolu.“
A ego přestane dokola něco namítat a ty můžeš svou jedinečnost přivítat.
Radost je signál tvé duše a ta chce nové věci zkoušet a více riskovat, aby se mohla radovat.
⸻
S láskou Marcela