V záměrech je obrovská síla, důležitá je však vaše víra.

Víra v sebe, ve svou božskou životní sílu, pomáhá k dosažení vašich přání a cílů. Chcete li vyléčit své potlačené emoce, přijměte za své pravdivě i vaše negace, jsou hluboko ve vás ukryty, takto pomáháte sobě z podvědomé ulity.

Zkuste si najít situaci, která vás k negacím stále vede, ke klidu vás postupně svede. Napište si vše co v životních situacích cítíte, pravdivým přiznáním své emoce čistíte.

V každém z nás jsou dávné potlačené pocity, které mají být v různých situacích odkryty.

Buďte otevření a pravdiví sami k sobě, nepříjemná situace měla k čištění otevřít je v Tobě. Když tento proces pochopíte, vnitřní nepohodou netrpíte.

Naší životní sílou, je božství v nás, všichni objevujeme vlastní sílu v nové energii zas. V některých z vás slovo Bůh vyvolává možná nevoli,
a tak Zdroj-Vesmírná síla si raději říkat dovolí.

Církev Bohu roli starého pana dala, aby lidi ve stálé poslušnosti udržovala. Bůh je síla v každém z nás, láskyplná a radostná energie uvnitř každého z nás.

Ten, kdo k Bohu pokleká, sám k sobě se vlastně s úctou sklání, o čemž v danou chvíli možná nemá zdání.
V těžkých chvílích Boha voláme, protože v buněčné paměti pravý význam poznáme, proto tuto energii lásky – životní sílu voláme.

Oslovujeme svou multidimenzionální část, aby pomohla nám zas.
Proto voláni Boha vychází i z úst těch, kdo nezná boha.

Pud sebezáchovy nám napoví, koho vlastně v tísni oslovit. Všichni božství v sobě máme, plně se mu v této nové době otevíráme.

Jak toho lze dosáhnout, pokusím se v následném textu obsáhnout.
Soucit vám dává vysoké vědomí, odpadá na všech úrovních souzení.

Otevíráte ho soucitem k druhým, tak, že tu lepší stránku v nich vidíte, jakou bolestí prochází, vy přeci nevíte, zloby jež se dopouští v okolí,
jim jejich vnitřní bolest na ochranu dovolí.

Odpuštění o moudrosti svědčí, cítíme se mnohem lehčí, odpouštíme li všem i sobě, neškodíme si ve vztazích ani na zdraví, udržováním emočního“ jedu „v sobě.

Pokora je úcta a respekt k veškerému životu.

Pokora znamená žít s vděčností a úctou k životu, být vděční rodičům, že nám život dali, jinak bychom nebyli přece tady.
Pokora je snaha dobrým člověkem se stát, zodpovědně svůj život brát, umět nový směr, vlastní proměnou, svému životu dát.
Pokora neznamená pouze před autoritami hlavu skláněti, to pouze vytvořený společenský systém chce u nás viděti.

Toho všeho dosáhneme, když na sobě, svých postojích a chování každodenně „dřeme“, snažme se jít cestou hlubokého poznání sebe, svých postojů a vzorců chování.

Otevírají se nové energetické brány a budou nám postupně nové vhledy a směry ukázány.

Budete sebeláskou oplývat, sebeúctu vlastnit, sebedůvěru mít a krásný život žít. Sebehodnota ze stínu pochybností vystoupí, sebevědomí ve své božské síle nastoupí.

Sebeláska znamená, mít rád sám sebe, svou duši a své tělo, plníte potřeby vaší duše a těla, vše co si naše srdce přeje, vnitřním pocitem přijímáme touhy a přání do našeho životního děje.

Sebeúcta nás ochraňuje, nikdo jiný nás už nezraňuje.

Znáte svá přání, zájmy, potřeby a hodnoty, jste si vědomi své sebehodnoty.
Bereme li ohledy i na sebe, to nejlepší děláme vždy pro sebe.
Umíme v laskavosti vždy odmítnout, co nechceme už do našeho života promítnout.

Sebevědomí je síla našeho vědomí, pochopení života ze všech úrovní, žití života s širším pohledem a vyšším nadhledem.

Sebehodnota je proces sebepoznání, svých darů, hodnot a schopností, oproštění se od všech svých pochybností.

Sebedůvěra je víra v sebe, ve své poslání, emoce už nebrání v sebepřijetí vlastního nadání, s nadšením a radostí tvoříme a krásně se tím bavíme.
Využíváním svých darů a schopností otevíráme radostnou cestu naplněnou vlastní hojností.

Dobro a radost rozdávejme, všem ostatním vše dobré s láskou přejme. Přej a bude Ti přáno, dej a bude Ti dáno je v nás zakódováno dávno.
Když radost, štěstí rozséváme, stále větší dostáváme.
Všichni jsme jedineční a lásky-plní, nechť se vaše přání a touhy s láskou a úctou plní.