Příběh o odpuštění

Milá paní učitelko, 

naučila jste nás mnoho, číst, psát a počítat a dostalo se nám mnoha poznání a informací. 

Ale naučila jste nás také svým přístupem pochybovat o sobě, nemít rádi sami sebe, cítit se neschopní, závidět druhým úspěch ve studiu a opovrhovat neschopnými. 

Naší neschopnost jste nám dokola zdůrazňovala až jsme jako děti uvěřily, že jsme opravdu neschopní a ne dost dobří. 

Ponižovala jste nás a trestala nepřiměřeně i fyzicky, připadaly jsme si jako bezvýznamné a bezmocné nicky. 

S pocity prázdnoty a přesvědčením, že nejsme dost dobří, že na nás nic dobrého nečeká, že o nás nikdo nebude mít zájem, a že nic nedokážeme jsme opouštěli základní školu. 

Plní pochybností o sobě a s mnoha strachy jako je strach z opovržení, ponížení s pocitem nepřijetí, odmítnutí, hanby a strachu z trestu. A tak z pocity studu v sobě a pocity ponížení  jsme kráčeli světem a předávali tuto energii i svým dětem. A tyto bolestné prožitky se šířili dál světem. 

Vysílali jsme energii strachu do všech oblastí života a dokola přitahovali situace plné strachu, ponížení, odsuzování, souzení, ublížení, opovržení, smutku, odmítnutí, vlastní nehodnosti, nepřijetí i nenávisti a závisti, až přišla chvíle, kdy jsme hledali a pátrali, co se to s námi děje a proč to tak bolí. Jak harmonizovat sami sebe a uvnitř sebe se zhojit. 

Čistota duše byla bolestnými prožitky potlačena, a naše srdce byla touto bolestnou energií uzavřena. 

V dospělosti nám byla chladnost srdcí dokola okolím ve vztazích zrcadlena a mnohdy byla ještě více prohloubena. 

Nedávám dnes za všechno vinu Vám, to není účelem tohoto sdělení. Dnes znám příčiny bolestných emocí v sobě i příčiny vašich reakcí v té době. 

Chovala jste tak, jak se v dětství chovali k Vám vaši blízcí – vychovatelé, učitelé, kteří Vám tehdy byli vzorem jak se chovat k dětem. 

Jelikož dnes už vím, že jste vyrůstala v dětském domově a Vaše dětství nebylo naplněné mateřskou láskou, podporou, pochvalou a ani objetím, ale  strádáním, tresty, ponížením  a utrpením, které bylo možná mnohem horší než to naše, cítím s vámi soucit a pochopení a z celého srdce Vám dnes ODPOUŠTÍM !

Odpuštěním osvobozuji sebe i Vás. 

Odpouštím i sama sobě, tím propouštím uložené energie z minulosti – strach z autorit, pocit beznaděje, zoufalství, znechucení, i nenávist vzniklou s prožitou bezmocí, potlačenou zlost, vztek i pocity nespravedlnosti a křivdy. Odpuštením propouštím energii, kterou jsme jako děti vytvářely, cítily a tím i podvědomě navzájem vysílaly.

Je čas rozpustit tyto energie, které fungují jako kletby a vytvářejí energetické hradby. 

Odpusťte prosím i Vy všem, kdo vám kdysi ublížil a odpusťte i sama sobě své činy, aby se ulevilo i Vám a nedržela jste tíživé energie v sobě. 

(První stupeň ZŠ 1975)