Když máš starost o druhé… a pomalu zapomínáš na sebe

Jak často myslíte na to, jestli jsou všichni kolem vás spokojení?

Děti, partner, rodiče, sourozenci, přátelé… Jak často se snažíte vytvořit podmínky pro jejich pohodu a přitom nevědomě zapomínáte na sebe?

Asi jste slyšeli výrok přehnaná starostlivost škodí oběma stranám.

Mnoho našich vzorců starostlivosti nevychází z lásky, ale ze strachu.

• Strachu, že když se nepostarám, něco se nemusí povést nebo se může pokazit.

• Strachu, že když se nepostarám, nepřizpůsobím se nebo nevyhovím, nebudu dost dobrá.

• Strachu, že když nebudu pro ostatní k dispozici, nebudu milovaná.

A co se stane, když se na to podíváme jinak?

Co je za tím a proč to děláme…

V mnoha situacích jsem si postupně uvědomovala, že moje starostlivost byl automat vzorce z dětství, aby byl klid, aby se nezlobili, aby měli radost. Je to vlastně naučená forma role být ve střehu pro všechny okolo.

Někde uvnitř jsem si kdysi vytvořila a prožitkem uložila, že musím pomáhat, být hodná a snažit se dělat radost druhým. Jako malé dítě jsem chtěla, aby se cítili rodiče dobře, protože pak jsem se cítila dobře i já.

Odhalila jsem tento svůj vzorec z ranného dětství návštěvami svého nitra. Chtěla jsem jim usnadnit život, aby se netrápili…aby se smáli, aby byli šťastní.

🔄 Jak se to projevovalo v běžném životě?

• Neustále jsem se snažila, aby byli všichni spokojení, měli radost, nestresovali se…mnohdy na úkor sebe, do vyčerpání.

• Když někdo něco potřeboval, automaticky jsem vyhověla.

• Dříve v zaměstnání: Snažila jsem se vyhovět a udělat vše, co bylo potřeba, dlouho jsem neuměla jasně nastavit hranice, i když se mi něco nelíbílo (nakonec mě okolnosti a situace dodali odvahu podat výpověď).

📌 Jak nám toto sebeobětování zrcadlí okolí?

• Lidé si zvyknou na to, že jsme vždy ochotní a dostupní, že jsme tu pro ně.

• Někde uvnitř nevěříme, že se o sebe umí každý postarat sám. Je to jen podvědomý program – to nejsme my – autopilot myšlenek a reakcí.

💡 Jak změnit program, vzorec, přesvědčení…

Jak změnit vnímání sebe?

Je to postupný proces, důležitá je vnitřní práce a všímavost toho, co cítíme a jak reagujeme, a právě tak postupně vnitřní pravdu odhalujeme.

Když poznáme co nás k tomu vede můžeme to i změnit.

Naše staré vzorce jsou hluboce zakořeněné. Snaží se automaticky řídit náš život. Jakmile poznáme příčinu tohoto vnitřního nutkání reagovat postaru, přestáváme se motat v kruhu stejných situací a pocitů strachu.

A když si dovolíme se na ně podívat uvnitř sebe, postupně je můžeme přepsat. Každý z nás má svůj silně zakořeněný vzorec a od toho se odvíjeli další – a i v tom jsme jedineční – proto je sebepoznání důležité: poznat sebe uvnitř sebe včetně moudrého vedení, co je právě pro nás to pravé.

A během této cesty sebepoznání se postupně učíme:

✅ Uvolnit se a přestat být ve střehu a v pohotovosti, co kdyby někdo něco potřeboval. Přestat se snažit mít situace pod kontrolou.

✅ Být tu i pro sebe, neodstrkovat se. A důvěřovat si.

✅ Věnovat pozornost sobě, svému vnitřnímu světu, svým pocitům i vlastním potřebám. A tím říkáme sami sobě a vysíláme do světa: Na mě záleží.

💬 Jak to máte vy? Cítíte že jste někdy na sebe brali až moc starostí blízkých?