Spojení ze Zemí – když duše promlouvá

Toto poselství přišlo při chůzi po poli, jako dialog s duší. Slova se začnou řadit jinak, měkčeji a plynou jako energie, která se sama skládá do do slov a vět. Je to energie poezie, která přichází sama, zatímco jsem si užívala čerstvého vzduchu. Sdílím ho tak, jak přišlo v plné síle.

Spojení se Zemí – když duše promlouvá v tichu přírody

Jak kráčím rozlehlým polem za sluncem, jež zahřívá mé srdce i tvář, vnímám vnitřní teplo i zář.
Stojím tu sama uprostřed pole a najednou nic nedrží mě dole. 

S každým nádechem vnímám svou krásnou duši a s výdechem pouštím to, co mi nepřísluší.
Cítím se osvobozena z podvědomého područí jako by mě Země nesla v náruči. 

Nepřebírám okolní negace – já si volím v životě mnoho legrace. Já cítím vnitřní jasno tam, kde bývalo vnitřní prázdno.

Kdo by to jen tušil, já mám chuť říct své duši:

„Děkuji ti, „Vaše jasnosti“ za každý krásný pocit vnitřní jasnosti.“

Jsem vděčná sama sobě a věrná své duši, kdo by to jen tušil, jak krásné se žít dá!  Já mohu vnímat sama sebe, krásu, světlo, stíny i kořeny – vnitřní zdi jsou zbořeny. 

Příroda mi dává prostor láskyplného domova, kde se rozpouští napětí i únava. A tak čerpám s nadšením energetické kódy přírody, právě zde přichází klid, inspirace i nápady. 

Kráčím po louce za sluncem a jemně se usmívám, v přírodě starosti nemívám. Nadechuju se svého úsměvu a najednou je mi do zpěvu. Užívám si stav klidu, radosti a jasna, zahřívá mě okolní krása.

Vnímám stav bytí nadevším – nad všemi starostmi tohoto světa, nad situacemi nevědomého světa.
A vím, že každý z nás svou sebehodnotu někdy hledal.

Někteří lidé se možná cítí méněcenní, i já jsem se tak kdysi cítila, než jsem příčiny a řešení ve svém nitru zjistila.  Každá duše si své zkušenosti do života volí a ve správný čas si cestu lásky k sobě zvolí. 

Nelze udělat víc, mohu jen být a svůj život žít, nechat i ostatní plánované zkušenosti své duše žít. 
A tak dnes žehnám na cestě všem, aby rozsvítili svůj vnitřní “šém.”

Každý, kdo pocítí, že se jim něco nelíbí nebo nechce, odejít ze situace se podaří lehce. Pochopí, že nemusí brát ohledy pouze na ostatní, být na stráži a neustále v pozoru, kdyby někdo potřeboval vytáhnout z životní bouře “nahoru.”

Žít ve strachu o blízké je vyčerpávající a únavné, pro všechny málo zábavné. Vyšlete všem vaši důvěru, to je dostane “nahoru”, věřte jejich cestě a jejich odvážné duši, ta má scénář, co si zde chce zkusit. 

Mnozí neuměli jsme to kdysi jinak než zachraňovat, usnadňovat, ustupovat a všem okolo pomáhat. Naučili jsme se svou energii do všech stran rozdávat a jednoho dne zbyl jen malý plamínek, starostmi o druhé pohaslý plamínek. 

Novou volbou může být – žít život plný smíchu, radosti a humoru. To každého z nás dostane nahoru — na “horu” poznání, kde nám nic nebrání být tím, kým opravdu jsme.

Najednou vás naplňuje jen tak se po okolním světě rozhlížet, na stromy se dívat, a svou krásnou duši vnímat.

Není potřeba mít neustále ohledy, co na to ostatní, už nemusíme žít životy exaktní. Já i vy se můžeme radovat a smát, svobodnou cestou se dát.

Vnímat krásu kolem a užívat si vnitřní spojení — hlubší vtělení. Vytvořit místo pro duši, které jí v těle přísluší.

Moje duše ke mě v tichu promlouvá a já tuto energii s důvěrou vkládám do slov, je to jemný proslov. Je to láska ze Zdroje, která mění postoje, vložená do něžných slov a vět. 

Nachází se v nich život, klid i krása, a naše duše jásá – je to bezpodmínečná láska? 

V každém verši duše vnímá svobodu, radost, pestrost, klid a mír, právě to toužíme ve svém nitru vnímat a žít. V mém životě vnímám najednou vše krásné, jasné a průhledné, a je to velmi dojemné.
Co víc k tomu říct? Nenacházím slov víc.

Mezi řádky se nachází energie zvláštního “hezka”, jak se cítíš Ty dneska?
Je to pocit, který se dotýká prostoru uvnitř tebe — ten známý pocit vnitřního Nebe.

Posvátnou poezií se projevuje moje duše, zasáhla mě nečekaně láskyplným “šípem z kuše.”

A já říkám své duši: děkuji, věřím ti a s pokorou poklekám…šaty upředené z energie lásky si oblékám.  Nechávám se duší vést a životem v lehkosti nést. 

S láskou 

Marcela