
Pocit „nejsem dost dobrý“: jak ego vytváří pochybnosti o vlastní hodnotě
Ego si neustále myslí, že není v něčem dost dobré.
Ego samo o sobě není sebevědomé. Skrývá strach, že není a nebude dost dobré.
Věří, že je oddělené od zdroje a proto často hraje sebevědomé postoje.
Tajně se bojí, že to někdo zjistí, a také se bojí, že pro někoho není nebo nebude dost dobré.
Proto stále něco hledá, i to, jak být v očích druhých lepší, ale nedovolí vám vstoupit do vnitřní pravdy, bojí se i spojení s vnitřním Zdrojem moudrosti – srovnává se a proto očekává vyhoštění, zavržení a stav méněcennosti.
Ego je ze strachu stále ve střehu, ve spěchu a tápe. Srovnává se a hůl nad sebou a možnostmi láme.
Touží se poznat jako dost dobré, ale zároveň nic pro něj není dost dobré. Cítí se stále opuštěné a na všechno samo.
Nedůvěřuje sobě ani ostatním, často se potýká s nedostatkem energie na mnoha úrovních.
Ego potřebuje naši vnitřní podporu, pozornost, uznání, útěchu a přijetí pro pocit bezpečí.
Tímto každý sám sebe uvnitř zharmonizuje a energeticky vyléčí…
Máte někdy pocit, že nejste dost dobří? I já jsem ten pocit velmi dobře znám.
V jakých situacích se tento pocit objevuje nejčastěji?
Možná třeba ve chvílích, kdy tvoříte, sdílíte nebo chcete udělat krok vpřed…
Například při psaní příspěvků se může objevit myšlenka:
„Je to zbytečné… všichni už to vědí… informací je všude dost.“
A přesto v sobě můžete ucítit jiný hlas:
„I kdyby moje sdílení mělo pomoci jednomu člověku… má to smysl.“
Snažíte se tento pocit potlačit?
…například tím, že děláte, jako by tam nebyl?
Nebo ho odmítáte slovy: „Nechci se tak cítit… už to nechci prožívat…“
Ale on se přesto vrací a někdy ještě zesílí.
Nebo ho dokážete skutečně vnímat a uznat?
„Vím o tobě, klid… zvládnu to.“
Jak mluvíte sami k sobě, když se necítíte dostateční?
Zlobíte se na sebe?…tím v sobě posilujete hlas, který pochybuje ještě víc
Dokážete své ego v těchto chvílích jemně zastavit…a místo odporu mu dát prostor?
Možná jste si někdy mysleli, že ego není dost dobré…někdo možná, že už ego nemá.
Možná jste v sobě posilovali myšlenku, že je nehodnotné.
A možná jste se ho snažili umlčet… nebo se ho úplně zbavit. A přesto je tu stále.
Ne proto, aby nás brzdilo…ale aby bylo vyslyšeno. Aby bylo námi přijato.
Odmítáním se posilují jeho obavy, strachy sílí a prolínají se naší vlastní hodnotou.
Pokud mu dáte uvnitř sebe pozornost, důležitost, tak jeho strachu plná role – vás nebude držet energeticky dole.
Pocit „nejsem dost dobrý“ patří mezi nejčastější projevy ega a odmítáním, bojem se zastavit nedá. Vzniká ze strachu z oddělení od zdroje moudrosti.
Co s vámi dnes nejvíc zarezonovalo? Budu ráda, když se podělíte do komentáře nebo mi napíšete 🤍
S láskou Marcela
V dalším příspěvku se zaměříme společně na podvědomý strach být vidět:
