Poselství o cestě k sobě – sebepoznání, přijetí a vnitřní síla

Úplněk přináší světlo do míst, která jsme dlouho nechtěli vidět…
nese energii uzavření cyklu a uvolnění.

A právě proto sdílím toto poselství. Jemné vedení k pochopení emocí, práce s egem a návratu k sobě.

Možná v něm objevíte nový vhled, uvědomění… nebo jen tiché pohlazení po duši.

Poselství „o Návratu k sobě“:

To, co mi bylo na mé cestě v tichu s láskou předáváno, bylo vždy s důvěrou zapisováno.

Kdysi jsem hledala, co chci dělat, kdo jsem a proč jsem tady.

Rozum však do rozhodování vstupoval a vnitřní vhledy upozaďoval.

Mysl hledala potvrzení správnosti, nestačil ji stav vnitřní radosti.

Kdysi jsem vyslala žádost, že chci zažít vnitřní klid a radost,

že chci lásku cítit a prožívat, abych si mohla život láskyplně užívat.

A to se také postupně stalo...

Moje přání ale nejprve hluboký proces sebepoznání rozpoutalo. A jakmile rozpoznání pocitů v každém bolestném sevření nastalo, úlevy se mi následně dostalo.

Sebepřijetí je postupný proces a má několik vrstev.
Najednou jako by se vnitřní části řadily do družstev.

Čekají ve frontě na naše uznání, podporu a objetí, tak probíhá proces vnitřního sebepřijetí.

Části se v těle projevují stejným pocitem, který jsme kdysi prožili a ve svém těle uložili.

Může nám to připadat jako negativní lavina, která se z nitra vylívá.

Jsou to ale naše malá já, která kdysi v emocích uvízla a lehkost ztratila…

Proč ale mysl po čase zase tápe a neví, co dál?

Kde se stále dokola berou pocity strachu, obav nebo beznaděje?

Odpovědí je: pokračujeme mnohem hlouběji, to se děje…

Pro ego jsou vnitřní změny bolestné, vnímá pocity jako zlověstné.

Jakmile se jednou rozhodneme pro vnitřní klid a pravdu, čelíme emocím, abychom propustili vnitřní hroudu.

A to, co bylo uvnitř dlouho skryté, může konečně vyjít na povrch.

Proto mysl občas tápe a cestu sebepoznání nechápe.

A zahlcená všemi těmi uvolněnými emocemi reaguje, jako když se tonoucí stébla chytá.

Jakmile jednou vyšleme své přání a máme vnitřní rozhodnutí, započne se proces sebepoznání a sebepřijetí, ale už není cesty zpět.

Život nám začne režírovat situace na míru, abychom své zraněné části dovedli do míru.

Můžeme mít pocit, jakoby se proti nám všichni spikli, to ego chce, abychom před vlastními pocity unikli.

Je to vývojová fáze, kdy ego hledá viníky okolo sebe a zároveň nás seznamuje s pocitem oběti v našem těle.

Ego se sebepoznání chvílemi brání a proto nás další nepříjemné situace do role oběti svádí.

A myšlenkami nám začne namlouvat, že to co se děje není naše věc,  že problém je v lidech okolo.

A tak se ego ze strachu raději soustředí především na jejich chyby.

Jak ego vnímá vzájemné zrcadlení?

Ego rádo převrací i smysl zrcadlení, tvrdí nám:

„Tohle nemůže být o mě. To Já jsem zrcadlem pro ně. Je to jejich, to oni se mají změnit.„

A mnohdy začne nevědomými na cestě i opovrhovat, aby se před nepříjemnými pocity mohlo schovat. 

Tím v těle vznikají negace a vrství se v těle dokola stejné emoce. 

A proto v našem životě vznikají další situace, které mají neobvyklé scénáře. To abychom se nedrželi někde nahoře nad emocemi a dali se cestou vnitřního sjednocení.

Na této cestě může přijít i psychický propad, který může mít i zdravotní dopad. 

Pravdou je, že navzájem jsme si zrcadlem

A každý z nás se učí zaměřit své vědomí na to, co to ukazuje právě nám.

Jak to mají ostatní zda zrcadlení chápou, vnímají nebo co s tím udělají, to už není naše starost.

Pravdou je, že nikdo není v našem životě náhodou

Až jednou přijde den smíření se s pravdou:

To, co cítím já, je moje, ne jejich.

A začneme se ptát:

Co cítím? Co to ve mě spouští? Co mi ten pocit připomíná? Odkud je? Co mi to ukazuje? Jaká část ve mě se takto v minulosti cítila? Které „já“ nyní chce moji pozornost?

Přesouváme se do fáze vývoje vědomí, kdy vnímáme své emoce k uznání a přijetí.

V pocitech, reakcích a činech.

Všímavost je hravost s emocemi a vzorci v jakékoliv reakci

Všímáme si svého pocitu, vnímáme tok emocí a následně vidíme i svou reakci ve starém vzorci.  

Ale ten vzorec vznikl v minulosti na naši ochranu před dávným časem a rozpouští se uvědoměním s novým prožitkem…přestáváme je odmítat, učíme se vzniklé napětí uvolnit a vydýchat.

Na této cestě přichází i pláč, který jsme kdysi zadrželi a potlačili, abychom se do role hrdiny/hrdinky v dětství naladili a sami sebe ochránili. 

Uvědomím přichází úleva a vnitřní vhled. Nemusí to být hned…

Novým prožitkem přichází uvolnění, radost, klid a naděje.

A spolu s ní i slzy dojetí.

Postupně vnímáme uvnitř sebe místo, kde je klid, jasno a čisto.

Odhalujeme hlubokou pravdu v sobě – mnohdy se objeví v náročné životní době. 

Připadáme si jako nazí zcela, když rozpadá se vnitřní emoční cela.

Na této cestě procházíme hlubším sebepoznáním, láskyplným sebepřijetím a smířením se se sobou.

Objevují se moudré vhledy o tom, jak jsme v dospělosti svými záznamy minulosti hluboce ovlivněni, a jak jsme automaticky starými vzorci k reakcím vedeni.

Na počátku chceme poznat, kdo jsme a proč tu jsme, ale svou moudrostí jsme vedeni přijmout i to, kým nejsme.

A pod tím vším k nám v tichu promlouvá naše moudrost. Ukazuje nám, proč se nám v něčem nedaří, i to, jak obnovit radost. A spolu s radostí přichází nadhled a lehkost.

Ego nezná smysl zrcadlení, jeho úkolem je držet nás v zapomění

To, co se uvnitř nás děje, je podvědomě řízená reakce na spouštěče okolního děje. 

Ego nás ale chrání před nezdary a bolestí – často velmi neoblomně, a proto začne tasit své zbraně.

Někdy vyvolá pocit nadřazenosti, aby nás vyneslo z pocitů malosti.

Nebo použije duchovní pýchu, abychom neotevřeli starou bolavou rýhu.

A tak mnohdy přichází i fáze duchovního unikání a dochází k vnitřnímu uzavírání.

A ego dokola odsuzující myšlenky rodí, jak se mu to zrovna hodí:

• že život k nám není fér

• že nám druzí nerozumí

• že nám stále někdo škodí

• že jsme už mnohem dál…

A proč to vlastně ego dělá?

Protože se bojí. Má velký strach z nepřijetí…
(více k tomuto tématu najdeš v sérii „Ego a jeho strachy vs. Zdroj“ na mém blogu )

Ego je část nás, která také touží po přijetí – stejně jako každá naše část. Je důležitou součástí lidské bytosti, naší lidskosti.

Když ho přestaneme odmítat, můžeme ho s láskou přijmout, a ono přestane něco dokola namítat. 

A najednou se něco uvnitř změní.

Přijde pocit uvolnění. Ustane vnitřní boj a negativních myšlenek roj. 

Když souvislosti propojíme a jeho roli pochopíme, vnímáme, jak nás chtělo pouze před neznámem, nezdarem a neúspěchem chránit.

Když se smíříme s tím, že strach nikdy nezmizí, že nás pouze varuje a na chvíli zastaví, abychom vědomě prošli nějakou životní změnou.

Ego chce zasahovat do každé nové volby a rozhodnutí.

Ale na nás je rozhodnutí, abychom nejednali ze strachu.

Abychom se rozhodovali intuitivně, vědomě, moudře – svým srdcem.

To je ten nejlepší pocit pod sluncem.

Každá změna nám otevírá nové cesty, příležitosti a možnosti. Vede nás pocit vnitřní radosti.

Život sám je tou změnou a vede nás proměnou …

A pokud se nám něco nedaří, příště se nám zadaří…

Možná jsme na chvíli uhnuli z cesty, abychom se z chyb poučili a nesprávný směr vyloučili. 

Stačí se zastavit a naslouchat….

Vnitřní moudrost nás správným směrem k jednoduchosti vede.

A ego? To nás zřejmě ještě několikrát z cesty svede...:)

Jakmile ho vyjmeme z role nepřítele, a přijímáme ho jako přítele, tak je nám hned vesele. 

Ego má mnoho dalších zástupných rolí a podsouvá nám myšlenky:

• s touhou po dokonalosti

• s touhou někým být
  
• s touho pro někoho něco znamenat

Hledá pro nás cestu z pocitu malosti a bezvýznamnosti. Ale v tu chvíli se na chvíli vzdálíme životu v jednoduchosti. 

A když to sami sobě dovolíme a zas a znovu se zastavíme a nasloucháme, jeho projev postupně slábne.

Nebo může přijít  i vnitřní rozpor…

Duše nám tím říká:

„Zastav se. Zklidni mysl. Nedělej víc. Vrať se do lehkosti. Vše už v sobě znáš a máš.“

A poté dělej to, co ti dělá radost, jen tak tvůj život kvete.

 Zastav se a vnímej to, co skrze tebe přirozeně plyne.

Tak se ponoř do odvahy a vnímej své vnitřní poklady. Nesrovnávej se a přijmi sebe a své jedinečné dary.

Ty uvnitř víš, kdo jsi. Ty to vnímáš, když hlasu uvnitř nasloucháš. Tam objevíš co ti přináší radost a tou cestou se dáš.

Dopřej si zklidnění mysli a své poklady znovu zjisti.

Obejmi své ego a vezmi ho s sebou.

Řekni mu:

„Pojď, zkusíme to a jdeme spolu.“

A ego přestane dokola něco namítat a ty můžeš svou jedinečnost přivítat. 

A najednou vše půjde snadno a lehce..až se ti tomu uvěřit nechce…

Radost je signál tvé duše a ta chce nové věci zkoušet a více riskovat, aby se mohla radovat.

⸻

S láskou Marcela