Moudrost, soucit a respekt ve vztazích

Nedávno jedna z klientek prožívala další velké zklamání ve vztahu: „MŮJ PŘÍTEL MI JAKO JEDINÝ NEPOPŘÁL K JUBILEJNÍM NAROZENINÁM, TO MU NIKDY NEODPUSTÍM! Prosím, jak se s tím mám vyrovnat? Trápí mne to a cítím se strašně,“ mi s pláčem sdělovala.

Z vlastní zkušenosti jsem ji mohla sdělit můj úhel pohledu, který ji poskytl vnitřní klidný pohled na situaci.
V našem vztahu se nám také stalo, že jsme si jeden nebo druhý zapomněli popřát k narozeninám nebo k svátku, prostě jsme si ten den hned nevzpomněli… to se v životě stává. A když nejde o život nejde přece o nic :).

Vždy si můžeme vybrat jak se zachováme, jak se budeme cítit, jakou energii vytvoříme v našem těle.
Zda se tím budeme vnitřně užírat, budeme naštvaní, vyčítat dokola selhání a nechat si zkazit několik dní na tomto světě vlastním hněvem, záští, smutkem nebo to přijmout, že se vlastně nic vážného nestalo a odpustíme si.

Vnímání muže a ženy v plnění některých přání je zcela odlišné, to, co je důležité pro nás nemusí být důležité pro našeho partnera. Říká se tomu poznání jazyka lásky navzájem.

Když si vzpomeneme ten den večer nebo další den zasmějeme se tomu. Pár let si ani nekupujeme „nevyžádané“ dárky. Není snadné se trefit a koupit jen tak něco nemá pro nás smysl. Máme vše, co potřebujeme nebo si to koupíme, když opravdu něco potřebujeme. A to u nás platí i na Vánoce.

Pokud je pro nás tak důležité, někteří muži jen potřebují dopředu vhodně upozornit, když nám na tom tak záleží …

Já jsem se před 11 lety uvnitř sebe rozhodla, že to není životně důležité.
Jsem ráda za přání ale nebudu nikoho pranýřovat a sama sebe trápit hněvem, smutkem nebo vztekem, aby se cítil jeden z nás naštvaně a druhý provinile. Pak trpí nízkou energií v těle oba dva a soulad je ta tam.

K tomu jsem si došla časem, když se mi to poprvé stalo byla jsem samozřejmě zklamaná, i naštvaná a nemohla jsem to pochopit, to by se mě přece nikdy nestalo!

Až jednoho dne ve stejný rok se mi to stalo také, zapomněla jsem já na svátek mého muže a až večer mi to došlo …Měla jsem tehdy opravdu velmi nepříjemné pocity, stud, provinění, zlost na sebe a tím jsem vytvořila v těle tyto nízké energie. A pochopila jsem, že takhle se cítí každý, když se to stane.
Mrzelo mě to, omlouvala jsem se, ale můj muž mne uklidňoval, že přece nejde o život ať jsem v pohodě a netrápím se tím, že to přece není životně důležité!

A tehdy jsem to pochopila já, že o nic opravdu nejde, že se to muže stát, a že my ženy se učíme ve vztazích vnímat situace jinak, než jsme byly zvyklé a nelpět na pravidlech. Je to pouhý zvyk, pravidlo, povinnost a zbytečně se týráme a znepříjemníme si pár dnů života sami sobě i partnerovi nepochopením a vytvořením hněvu, uražeností …

Na všem se stačí domluvit, pokud jeden z nás touží po přání tak o svých narozeninách budeme mluvit dopředu, aby ani jeden z nás nebyl za nepozorného a ocitl se tak v pocitech provinění. …Dalším pravidlem jsou květiny, a vyžadování květin jen proto, že by se to mělo jsem se také vzdala. A proč?

Když jsem zjistila, že pro mnoho mužů je to vlastně jen uměle vytvořená povinnost a pravidlo s pojené s nějakým přesvědčením. Někteří muži nemají rádi dělat něco musí nebo že by se to mělo. Nebo mají nákup a darování květin spojeno na úrovni podvědomí s tím, že květiny kupují ti, kteří něco špatného provedli a žehlí si tím situaci, proto mužům nemusí být příjemné květiny kupovat.

My jsme se spolu dohodli, že i mne samotné bude příjemnější, když dostanu květiny prostě jen tak, když to sám tak cítí a chce mi udělat radost. Jen tak bude darována s radostí a pro radost, a ne proto, že se to sluší a patří nebo musí z nějaké povinnosti.

Vždy záleží na vzájemné otevřené komunikaci, podpoře a pochopení jeden druhého …

Každý máme právo výběru a volby svého konání a vnímání životních situací.

A podobně kdysi dávno někdo určil, jak by měly vypadat například zásnuby. Proč by se tím muži museli řídit a stresovat se, zda vyhoví všem představám se strachem aby ženu nezklamali? Proč sáhodlouze vymýšlet scénáře s potlačením vlastní představy a spontánnosti. Vždyť nemusíme přistupovat na daná společenská pravidla, naše spontánnost je nade vše.

Když přišel nečekaně náš den zasnoubení po devíti letech vztahu byla jsem dojatá k slzám.
Rozhodnutí vzniklo zcela spontánně a to bez příprav, bez kytky, bez kravaty i bez prstenu.

Jednoho dne cítil můj muž své vyjádření tak silně, že přede mne poklekl, když jsem pro něj přišla do dílny, aby šel už na oběd…Z ničeho nic mi řekl: miláčku nemám nic, co se sluší a patří ale já tě tak moc miluju a vím, že ty to pochopíš, z celého srdce tě žádám o Tvou ruku, prosím tě vezmeš si mě?

A já to vůbec nečekala! Spustily se slzy radosti a dojetí, a nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku. Myslela jsem, že vidí, že ano. Objala jsem ho a po chvíli jsem řekla s láskou ano.

Pobavili jsme se spolu a řekl mi, že to byla strašně dlouhá doba než jsem odpověděla, a že měl strach, co odpovím. Pochopila jsem, že je to vlastně pro některé muže těžké, potýkají se se strachem z odmítnutí a není to pro ně lehké vyslovit. Sdělil mi, že mi to chtěl říct od rána třikrát ale odrazovalo ho, že nic pro mne nemá, že na to není podle pravidel připravený.
A pro mne to byl nádherný a úžasný den, manželova upřímnost a spontánnost byla pro mne obrovsky dojemná.

Mnoho žen by bylo možná zklamaných, to když věci znamenají pro ně víc, a nějaké dané pravidlo, co se sluší je pro ně důležitější než pocity a city muže …Soucit znamená vzájemný respekt, úcta, pochopení, podpora..

Muži mají jiná vnitřní nastavení než my ženy a my dva spolu dokážeme v laskavosti vykomunikovat úplně všechno a vždy po dobrém. Ve vztazích je velmi důležité je pochopit, jak myslí muži. Důležité je nezlobit se, ptát se a v klidu sdělit, jak to mám já, jen tak muž pochopí, co chci a po čem vlastně toužím já.

Každý máme jiné myšlenkové pochody a muži ty naše mnohdy opravdu nechápou … vidí to ze svého úhlu pohledu. Netuší proč žena nemluví, co ji vadí nebo trápí, tuší jen, že něco asi udělali špatně nebo neudělali a někdy mají i strach s čím žena na ně vyrukuje.

Přeji vám z celého srdce nádherné a láskyplné chvíle
úctou Marcela ♥