Duchovní růst často není snadná a pohodlná cesta. Mnohdy zahrnuje bolestivé procesy, konfrontaci se stínovými částmi sebe sama a výzvy, které nás posouvají dál. Pocit radosti a lehkosti může být krásným vedlejším efektem, ale pokud se stane hlavním cílem, snadno se ocitneme v iluzi, že duchovnost znamená jen pozitivní pocity. Přitom skutečný růst často přichází skrze hluboké ponory do sebe sama.
V určité fázi si mnoho lidí vytvoří ochrannou “bublinu” – omezí kontakt s negativitou, toxickými vztahy, přestanou sledovat zprávy. To může být zdravé a léčivé, když potřebujeme uzdravit své rány a najít vnitřní stabilitu. Ale pokud se z toho stane trvalý únik od reality, může se proměnit v duchovní ego – kdy se člověk uzavírá nejen před negativitou, ale i před světem a lidmi, kteří stále hledají cestu ven ze svých bolestí.
Lidé, kteří skutečně žijí v jednotě, často cítí přirozenou potřebu pomáhat druhým – protože je vnímají jako součást sebe. To ale neznamená obětování se nebo vnucování rad, ale spíše to, že se člověk stává nástrojem ve službě ostatním. Každý pomáhá jiným způsobem – někdo skrze inspiraci, sdílení, vedení, jiný třeba skrze fyzickou nebo finanční podporu. A to vše s radostí.
Všimli jste si, že mnoho duchovních lidí ukazuje jen svou „světlou“ stránku, ale už ne výzvy, které všichni zažíváme? To může vytvářet iluzi, že duchovnost znamená neustálé štěstí. Skutečně autentická duchovní cesta však zahrnuje obojí – světlo i stín, radost i smutek. Sdílení pravdy je důležité. Když procházíme těžkými obdobími, může nám otevřené sdílení někoho jiného pomoci přijmout a harmonizovat něco hluboko uvnitř sebe. Všichni jsme stále na transformační cestě..
Dlouho jsem v sobě nesla přesvědčení, že duchovní pomoc by měla být zdarma. A nebyla jsem jediná. Mnoho lidí cítí vnitřní konflikt mezi spiritualitou a hojností. Ale právě to ukazuje, že jsme ve fázi, kdy se potřebujeme podívat na vlastní přesvědčení o hodnotě naší práce.
Ukotvila jsem v sobě, že zdravá cesta je o rovnováze dávání a přijímání. Všichni to víme, že hojnost je přirozená, ale vědět nestačí. Jakmile se začneme otevírat hojnosti, často se vynoří vše, co jí brání. Abychom uvnitř skutečně procítili: ANO, je v pořádku dostávat hojnost za svou energii, zkušenosti, čas a práci.
Hodnota duchovní práce nelze měřit jen cenovkou jako u zboží. Ale právě proto je důležité, aby měla i finanční hodnotu. To, co tvoříme a předáváme, mění lidem životy.
Je běžné zaplatit 15 000 Kč za nový mobil, ale když přijde na investici do sebe, mnoho lidí váhá. Přitom duchovní růst a vnitřní transformace mají hodnotu, která sahá mnohem dál než jakýkoli předmět. Když si někdo koupí drahý telefon, ani na vteřinu nepochybuje, že by měl dostat ten mobil zdarma ani vy ani já – a stejně tak by neměla být zpochybňována hodnota duchovní práce.
Když duchovno a hojnost nejsou v rozporu, ale v harmonii, cítíme se bezpečněji a můžeme více tvořit, dávat a přispívat. Pokud se podceňujeme, oslabujeme nejen sebe, ale i to, co můžeme předat druhým.
Kdysi jsem měla při stanovení ceny strach, že mě někdo odsoudí. Že když si za svou práci řeknu o peníze budou mít lidé málo a také, že to může blokovat „čistotu služby“. Ale není to pravda. Tím, že si dovoluji přijímat, umožňuji si dávat víc.
Místo toho jsem se na cenu naučila dívat jako na posvátnou výměnu energie. Lidé, kteří si duchovní rozvoj opravdu zvolí, jsou ochotni do sebe investovat – a ví, že jejich transformace bude hlubší. Protože když do něčeho investujeme, více si toho vážíme a víc se tomu věnujeme.
Čím více jsem uvolňovala stará přesvědčení, tím víc mi docházelo, že vnímám hojnost jako součást mé cesty. A že přijímání neznamená brát, ale umožnit si být v rovnováze, tvořit a přinášet hodnotu dál.
💡 Možná je toto téma i součástí tvé vlastní transformace.
Polož si otázky:
🔹 Kde jsem se naučila, že za duchovní práci se „nesmí“ brát peníze?
🔹 Co mi pomůže uvolnit vnitřní konflikt mezi hojností a duchovní cestou?
🔹 Jak mohu vidět cenu jako přirozenou součást rovnováhy?
Uvědom si co všechno už jsi zvládla, kam jsi došla.
Jak jsi se cítila před pěti lety a jak se cítíš dnes?
Jaké sny jsi měla tehdy a co už se ti splnilo?
Co je naším skutečným duchovním cílem?
Každý máme jinou motivaci. Někdo hledá klid v duši, jiný hlubší spojení se Zdrojem, další chce pomáhat lidem nebo prohloubit svůj osobní růst a harmonizovat své vztahy. Naše cesta se odvíjí od lekcí, které v životě dostáváme – ať už jde o vztahy, sebeprosazení, sebehodnotu nebo hojnost.
Důležité je být k sobě upřímný a neztratit se v představách o tom, co bychom měli znamenat nebo chtít podle ostatních. Každý jsme přesně tam, kde máme být, a jdeme svou cestou vlastním tempem.
💬 Co je tvým duchovním cílem?
Já si ten svůj definovala takto:
🌿 Žít v souladu se svou vnitřní pravdou a vnitřním vedením.
🌿 Přinášet ženám hlubší sebepoznání, propojení s jejich moudrostí.
Šťastná žena – šťastní všichni kolem!
🌿 Sdílet svou cestu autenticky – včetně zkušeností, vhledů, radostí, ale i výzev.
🌿 Přispívat k harmonii tím, že inspiruji ostatní, že v tom nejsou sami.
🌿 Pokračovat v růstu, ale s respektem k vlastnímu tempu a potřebám.
A ty? Jaká myšlenka s tebou rezonuje nejvíc? Co ti otevřelo nové uvědomění?
💡 Pokud tě toto téma zajímá do hloubky, v programu Návrat ženy bohyně se věnujeme hluboké introspekci, přepisu podvědomých přesvědčení a práci s vnitřní hojností.