Víra v sebe, ve svou božskou sílu, ta pomáhá k dosažení vašich přání a cílů. Chcete-li vyléčit své potlačené emoce, přijměte za své pravdivě i vaše negace, jsou hluboko v záznamech ukryty, tak vystoupíte z podvědomé ulity. Zkuste si najít situaci, která vás k negacím stále vede, poznejte emoci a vzorec, to vás ke klidu postupně svede. Pravdivým přiznáním svého pocitu a emoce harmonizujete i své nemoce.
Buď otevřená/ý a pravdivá/ý sám k sobě, situace mají k pochopení otevřít staré záznamy v tobě. Když tento proces pochopíte, vnitřní nepohodou netrpíte.
Naší životní sílou je božství, moudrost v nás, všichni objevujeme vlastní sílu v nové energii zas.
V některých z vás slovo Bůh může vyvolávat nevoli, a tak Zdroj nebo Vesmírná síla si raději říkat dovolí. Církev Bohu roli starého trestajícího pána dala, aby lid ve stálé poslušnosti udržovala.
Bůh je energie v každém z nás, moudrá, láskyplná a radostná energie uvnitř nás.
Ten, kdo k Bohu pokleká, sám k sobě se vlastně sklání, o čemž v danou chvíli možná nemá ani zdání. V těžkých chvílích Boha voláme, protože v buněčné paměti pravý význam poznáme, proto naši vnitřní životní sílu voláme. Oslovujeme tak svou multidimenzionální část, aby pomohla nám zas. Proto volání Boha vychází i z úst těch, kdo „nezná-boha“. Pud sebezáchovy nám vždy jasně napoví, koho vlastně v tísni oslovit.
Soucit nám dává vysoké vědomí, odpadá na všech úrovních souzení. Otevírá se soucitem k druhým tak, že tu lepší stránku v nich vidíme, jakou bolestí prochází často nevíme. Zlobu, kterou vypouští do okolí, jim vnitřní bolest a strach na ochranu dovolí.
Odpuštění o moudrosti svědčí, cítíme se mnohem lehčí, odpouštíme-li všem, i sobě, neškodíme si ve vztazích ani ve zdraví, udržováním emočního „jedu“ v sobě.
Pokora je úcta a respekt ke všemu živému. Pokora znamená oplývat vděčností a úctou k životu, být vděční rodičům, že nám život dali, jinak bychom nebyli přece tady. Pokora je snaha dobrým člověkem se stát, zodpovědně svůj život brát, nový směr, rozvojem vědomí, umět svému životu dát. Pokora neznamená pouze před autoritami hlavu sklánět, to pouze společenský systém chtěl vidět.
Toho všeho dosáhneme, když na svých postojích a vzorcích chování každodenně pracujeme, s odvahou kráčet cestou hlubokého sebepoznání, svých přesvědčení, postojů a starých vzorců chování.
Pak se otevřou energetické brány, kde jsou nám postupně nové vhledy, možnosti a směry ukázány. Budete sebeláskou oplývat, sebeúctu vlastnit, sebedůvěru mít a krásný život v radosti žít.
Sebehodnota ze stínu pochybností vystoupí, sebevědomí ve své božské síle nastoupí.
Sebeláska znamená mít rád sám sebe, svou duši, své přednosti i stíny a své tělo. Když plníme potřeby své duše a těla, vše, co si naše srdce přeje, tím vstupují naplněná přání do našeho životního děje.
Sebeúcta nás ochraňuje, a nikdo jiný nás už nezraňuje – pak znáte svá přání, zájmy, potřeby a hodnoty, jste si vědomi své sebehodnoty. Bereme-li ohledy i na sebe, to nejlepší děláme vždy pro sebe. Umíme v laskavosti vždy odmítnout, co nechceme už do našeho života promítnout. Sebevědomí je síla našeho vědomí, pochopení života na všech úrovních, žití života s širším pohledem a nadhledem.
Sebehodnota stoupá procesem sebepoznání, svých darů, stínů, hodnot i schopností, pak jsme oproštění od všech svých pochybností.
Sebedůvěra je víra v sebe, kde sebekritik už nebrání v sebepřijetí vlastního nadání, s nadšením a radostí tvoříme a krásně se tím bavíme. Využíváním svých darů a schopností otevíráme radostnou cestu naplněnou hojností. Proto, moji milí všem jen to dobré s láskou přejme.
Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, to je zakódováno v nás dávno. Když radost, štěstí rozséváme, stále větší dostáváme.
Všichni jsme jedineční, nechť se i vaše přání a touhy láskou a radostí plní.
Úryvek z knihy JAK MÁM ŽÍT? DVOJPLAMEN V REALITĚ, ve které zcela otevřeně sdílím náš příběh, cestu vnitřní proměny a soubor poselství ze zdroje, která nám velmi pomáhala k uvědomování svého vnitřního nastavení i pro změnu vnímání a obnovení vnitřní harmonie.
s úctou Marcela