Někdy tvořím ve vlnách. Někdy dávám hodně příspěvků. Někdy se odmlčím.
A není to proto, že bych nic necítila nebo neměla co říct. Naopak.
Stále zapisuji nové vhledy a uvědomění z mojí cesty – příběhy, vhledy, poselství.
Ale přiznávám, že jsem se zastavila a potřebovala více času na sebe.
A právě o tom chci dnes psát.
Začalo to „dobrými radami“ odborníků, specialistů: Co dělat, co ne, jak by měl vypadat příspěvek.
Kdy je to moc dlouhé a proč delší příspěvky mnozí nečtou. Proč nedávat ven víc než je nutné.
Vše by mělo být stručnější, modernější, kratší.
To znamená více “povrchní?” A uvnitř mě se ozval hlas:
„Ale to nejsem já! Neumím tvořit podle moderních pravidel.“
Najednou vznikla zábrana. Začala jsem přemýšlet:
„Co je vlastně správně? A proč tomu tak je?“
A místo spontánnosti přišlo zastavení. Místo radosti útlum. Místo tvoření ticho.
Nastal čas pro uvědomění v introspekci. Kladla jsem si otázky, abych našla odpovědi uvnitř sebe.
Odpověď byla jasná:
Nechuť, vnitřní rozpor, pocit, že zrazuji sama sebe.
Uvědomila jsem si:
A nejsem sama:
Potvrzení ke mě přišlo dnes v emailu od Jakuba Stříteckého (Human Design), což se mnou zarezonovalo: Dopamin, pozornost, rychlé reakce:
„jak útržkovité informace o HD na FB a Instagramu mohou působit zajímavě a lákavě, zvlášť doplněné o poutavou grafiku, ale jak postrádají skutečnou hloubku. Mezi povrchními informacemi např. o našem typu a skutečným pochopením mechaniky našeho fungování je velký rozdíl. Často jsme zahlcení informacemi a naučení na levný dopamin (Youtube, FB, Instagram). Málokdy si najdeme čas zpomalit a prohlédnout si kulisy svého života“ |
To bylo pro mě znamení, ano, tak to vnímám i já:
„Většina krátkých příspěvků nevede k hlubšímu napojení, ani trvalé změně.
Je to jen jiskra, která rychle zahoří a rychle také zhasne.“
Dnešní svět vede ve spěchu, rychle konzumovat, ale duše touží po hloubce, pravdě, doteku skutečné podstaty. Každý z nás je jedinečný a každý z nás potřebuje porozumět sobě, i svým omezením, stínům a své duši, svému plánu zde na Zemi.
A proto mohou i hluboké texty a transformační příběhy být důležité k novým uvědoměním a krokům, jak vstoupit do svého nitra a naslouchat odpovědím pro následná rozhodnutí a postupnou změnu reality.
Paralelně ale roste i skupina lidí – kteří už cítí, že jim nestačí rychlé útržky, a chtějí od života mnohem víc.
Každý z nás na své cestě prochází obdobími výzev, proměn a hlubokých emocí, kde každá emoce, každé uvědomění, zastavení i každý krok vpřed je součástí naší cesty k sobě samým.
Sdílím s vámi tato uvědomění jako jemné světlo, které připomíná, že:
Nechte tato slova jemně pohladit svou duši, vnímejte je jako semínka světla, která v nás mohou klíčit a rozkvétat v pravý čas.
Mnoho z nás právě teď prochází obdobím vnitřních změn – tzv malou nebo velkou temnou nocí duše.
Přichází nenápadně:
A pak se rozprostře zvláštní neklid, ticho, prázdno a vyvstanou otázky:
„Proč? Co se to se mnou zase děje?“
Najednou necítíme vedení své duše. Intuice mlčí.
V tomto bodě se otevírá možnost volby:
Tam znovu nacházíme sami sebe.
Pro odvážné ženy, které chtějí jít hlouběji, které cítí, že už nechtějí jen „přežívat“, ale chtějí žít naplňující život. Touží po radosti, lehkosti, vnitřním klidu, pocitu naplnění, lásce a harmonických vztazích.
Co on line program Návrat ženy bohyně přináší:
Je to cesta jak procházet obdobím změn s větší lehkostí, vědomím a láskou.
Vznikl program, který mění životy, a který vám zůstává napořád.
Můžete se k němu vracet kdykoliv, když potřebujete najít klid a vnitřní spojení v dalších životních výzvách.
Je to cesta k vědomému, hlubokému životu v souladu s vaší duší v pohodlí vašeho domova a vlastním tempem.
Je to jemná a vědomá cesta. A já sdílím vše tak, jak to cítím a do hloubky.
Pokud to s někým souzní – je vítán. Pokud ne – i to je v pořádku.
Děkuji, že tu jste.
S pravdou, radostí a vděčností,
Marcela
PS: Po zapsání tohoto příspěvku začala hrát písnička „Zůstanu svůj, na to mi nejvíc záleží.“ od Karla Gotta, jako další posvátné znamení.
Takové okamžiky jsou potvrzením a pohlazením po duši. Jsou to chvíle, kdy svět viditelný a neviditelný splývá v jedno – a cítíme, že jsme v hlubokém propojení. Vesmír, duše i průvodci jemně říkají:
“Ano, jdeš správně. Ano, jsi pravdivá. Ano, je to v pořádku tak, jak to cítíš.”
Pokud je volání duše silnější než strach kráčíme na správné cestě.
Důvěřujte svým pocitům.
Stáváme se tou změnou, kterou chceme vidět a žít.
S láskou Marcela