Transformační příběh: Soudím, kritizuji, vadí mi nedokonalost

Harmonizační proces: Cesta k vnitřní svobodě a přijetí

Tento příběh vypráví o hluboké vnitřní cestě Jiřího, 50letého muže, který mne navštívil s přáním urovnat si v sobě nepříjemné vzorce chování, které mu bránily žít v klidu a spokojenosti. Chtěl pochopit jejich příčiny, najít vnitřní řešení a vytvořit nová rozhodnutí pro svůj život.

Vstupní záměr: Touha po změně

Jiří otevřeně sdílel své vnitřní boje:

Soudím, hodnotím, kritizuji. Vadí mi nedokonalost – nejen na druhých, ale hlavně na sobě. Vždycky jsem se viděl jako nedokonalého, a proto jsem možná tu nedokonalost neustále hledal i u ostatních. Je to vyčrpávající, nechci tak žít.

Věděl, že to jsou jen vzorce, které nemají skutečnou hodnotu, přesto je nedokázal opustit. Cítil frustraci z toho, že i přes své vědomé uvědomění tyto vzorce stále ovládají jeho život.

Dechy jsou brána do nitra

Začali jsme jednoduchým, ale hlubokým dechem. Vědomé nádechy a výdechy ho přivedly k sobě samému. Každý nádech ho spojoval s přítomností, každý výdech uvolňoval napětí. Učil se vnímat své pocity bez hodnocení, jen být svědkem toho, co se v něm odehrává.

V tomto prostoru ticha a klidu si dovolil obejmout ty části sebe, které sám tolik soudil. Řekl si:

„Jsi dokonalý takový, jaký jsi. Vážím si tě a užíval změnu pocitu uvnitř sebe, že je vše v pořádku, že on sám je v pořádku takový jaký je, jak vypadá.“
Už se starám jen sám o sebe, ne o to, jak vypadají nebo co dělají ostatní. Osvobozuji se od srovnávání! Každý má svou cestu a svá vnitřní trápení, která mne nemusí zatěžovat. Když soudím druhé, ubližuji především sám sobě.“

Návrat do dětství: Osvobození z bolestných vzpomínek

Postupně se vynořovaly obrazy z dětství:

• Stud za své tělo od dětství: Vrátil se do této situace a obejmul malého chlapce, kterým tehdy byl. Řekl mu: „Jsi jedinečný, takový jaký jsi. Mám tě moc rád. Zajímá mě, jak se cítíš. Jsi úžasný a chci abys to věděl!“ Pocítil úlevu.

• Stydlivost a pocity méněcennosti kvůli dívkám v dospívání i dospělosti: Uvědomil si, že všechno mělo svůj čas, aby jednoho dne utěšil a přijal i tuto svou zraněnou a pochybující část. Sebepřijetím a obejmutím, uznáním a podporou uvnitř změnil pocity uvnitř sebe, které ho od dětství provázely. Odpustil si, že se tehdy cítil méněcenný, a přijal sám sebe s láskou.

• Objevil přesvědčení, že být hodný znamená nebýt dost zajímavý: Uvědomil si, že hraní si na “hodného chlapce” bylo jen naučeným vzorcem, který mu měl zajistit v dětství přijetí rodičů, především matky. Prohlásil rozhodně: „Dost! Už to končí. Osvobozuji sám sebe. Můžu si dělat, co chci. Důležité je, co potřebuji a cítím já.“

Odpuštění sobě i rodičům

Vynořily se silné vzpomínky spojené s rodiči:

• Strach z kritiky a výsměchu spolužáků: Uvědomil si, že se před studem chránil přetvářkou, usmíváním, šaškováním. Dovolil si cítit tu bolest, kterou to v něm zanechalo a kterou skrýval před okolím a obejmul malého chlapce, sám sebe. Nechal vyjádřit jeho pocity spolužákům poravdě, jak se ve skutečnosti cítil. Mrzelo je to, když se jich zeptal, jak by se cítili na jeho místě oni, a omluvili se mu. Úleva v celém těle. Nahlas řekl třikrát: „Odpouštím vám, tím pomáhám sám sobě propustit energii studu a tíhy.“

• Pocit viny vůči matce, když ji nevyhoví i dospělosti: „Mami, nemusím se ti ve všem přizpůsobovat. Na mě také záleží. Jsem zodpovědný sám za sebe a ty také, mám právo říci ne, kdž se mi to nehodí a brát ohledy konečně sám za sebe, nenechám si stále těbou řídit svůj život! Úleva a klid, pocit sebehodnoty postavením za sebe.

• Strach z otce od dětství: Vybavila se mu situace, kdy mu otec vyhrožoval několikrát polepšovnou a nutil ho násilím jíst. Konečně si dovolil v té situaci nahlas zakřičet: „Tati, dost! Přestaň!“ Prožíval nejprve strach, poté uložený smutek a následně i ohromnou úlevu z pravdivého vyjádření a nastavení hranic.

Domov uvnitř sebe

Muž si uvědomil, že celý život hledal domov – v rodině, na internátu, v partnerských vztazích. Nikde se necítil skutečně přijatý. Došlo mu uvnitř sebe, že pravý domov je pocit, stav uvnitř sebe změnou energie prožitků.

Představil si místo, kde se cítí v bezpečí – horu obklopenou lesy a vodou. Tam si mohl hrát, být sám sebou, svobodný. Slzy, které přišly, nebyly jen smutkem, ale slzami úlevy.

Nová rozhodnutí: Svoboda a radost

Uvědomil si:

„Už nemusím žít pro druhé. Můžu být sám sebou, volný, tvořit dřevěné kostky pro vnuka, stavět modely, chodit do hor. To je to, co mi chybělo – dělat to, co chci já. A já si to splním!“

Odpustil si i pocity viny za chyby ve výchově svých dětí:

„Odpouštím sám sobě. Neuměl jsem to tehdy jinak. Všechno bylo tak, jak mělo být.“ Opakoval to pětkrát, dokud nepocítil úlevu.

Závěrečné uvědomění: Klíč ke spokojenosti

„Celý život jsem se cítil jako někdo, kdo nikam nepatří, kdo je na obtíž. Teď už vím, že to nebyla pravda. Stačí mi být sám sebou, dávat lásku sám sobě, svým vnitřním částem. Můžu žít podle sebe, dělat to, co mě baví, a cítit se v klidu.“

Tento harmonizační proces ukazuje, že uzdravení nepřichází zvenčí. Skutečná změna nastává, když se vydáme na cestu dovnitř, obejmeme své zraněné části a přijmeme i svá stínová já, odpustíme si a dovolíme si být takoví, jací opravdu jsme.

Protože domov, který jsme celý život hledali, byl vždy uvnitř nás.

Opravdová Svoboda začíná uvnitř

Z tíhy se stává lehkost, ze strachu důvěra, ze studu sebeúcta.

Transformace není jen změna chování nebo myšlenek. Je to hluboký vnitřní proces, ve kterém dochází k transmutaci – proměně energie samotných prožitků. Nejde o to „zapomenout“ nebo „překonat“ minulost, ale o to podívat se na ni novým pohledem, přijmout ji a propustit tíhu, kterou v sobě neseme.

Každý záznam v našem nitru – každá bolest, stud, strach nebo vina – je jako uzamčená energie, která čeká na své osvobození. Když těmto částem dáme pozornost, lásku a pochopení, měníme kvalitu této energie. Z tíhy se stává lehkost, ze strachu důvěra, ze studu sebeúcta.

Skutečná změna nenastává zvenčí. Rodí se v tichu našeho nitra, tam, kde se setkáváme se svými nejzranitelnějšími částmi. Nejde o to, kolik knih přečteme nebo kolik teorií pochopíme. Pokud nezapojíme vnitřní dialog, nezměníme pocit uvnitř sebe, zůstáváme uvězněni v kruhu starých vzorců.

Transmutace je návrat domů – k sobě, ke své pravdě, k vlastní moudrosti v našem srdci. Je to proces, ve kterém si dovolíme přijmout a pustit to, co už neslouží, a otevřít se tomu, co nás podporuje. A když uvolníme staré energie, vzniká prostor pro nové – pro radost, klid, svobodu a lásku.

Uvnitř nás začíná skutečné osvobození …Chci vědět více o harmonizačním sezení

S láskou Marcela