V novou lásku jsem doufala a skvělého muže potkala

V době, kdy jsem v novou lásku doufala, mého přítele jsem potkala.
V srdci rozhořel se plamen a byl se mnou amen.

Energie lásky zasáhly naše těla, my zažívali jak se zdá,
to, co jsme tehdy nevěděli, že se zažít dá.

Tehdy napadly mě slova, teď kdybych umřít měla,
nelituji ničeho, zažila jsem všechno, co jsem vlastně chtěla.

Svobodu, lásku, radost, štěstí, mnoho pohody a klid,
všechny hodnoty, které jsem chtěla mít.

Děkuji, že poznat jsem směla, jak důležité je jít tam, kde bych být chtěla, žít vědomě
a cítit se celá. Být k sobě i ostatním pravdivá a otevřená zcela.

V našem vztahu poznala jsem sama sebe, zažívala nebe, navzájem opouštěli jsme negativní vzorce a bloky, nahromaděné za všechny ty roky.

Hledala jsem vyrovnanost a klid, co můj partner v sobě měl, on ho hledat nemusel.

Poznala jsem s ním, jak mě příroda energií nabíjí, myšlenkové zmatky v hlavě zabíjí.

Neměli jsme nic, oba pouze dluhy, ale získali jsme pocitově mnohem víc.

Pocity podpory, lásky, radosti, štěstí a humoru, to zvedalo nás oba nahoru.

Vždy tady s radostí, s láskou, důvěrou a podporou, byl pro jednoho k objetí ten druhý.

Učili jsme se vzájemné svobodě, otevřeně mluvit, zbavit se pochybností a strachu, trvalo to trochu 🙂 .
Prošli jsme vzájemné lekce, co uvnitř bolí, to nepřiznává se lehce.

Probrali jsme vždy všechny možnosti zas a znova, cítila jsem se pak jako nová.
Postupně vyléčily jsme navzájem vyplavené emoce, posunuli jsme se velice.

Jsem vděčná za mého úžasného partnera, jeho podpora, pohoda a klid, probudil mnou hledaný vnitřní klid.

Dnes vím, že skvělý vztah je cesta a na ní lekce, že prochází se podvědomou očistou, pro mysl cestou nejistou.
Vztah musíme vždy s laskavostí budovat, ne si jenom stěžovat.