2. Budování soucitu k dětem

Jak porozumět, že jsou děti odrazem rodičů.
Děti se chovají tak, jak se uvnitř cítíte a také podle toho, co jste jim od narození vy ukázali a předali. Jste jim příkladem ve všem, jak se chovat, jaké priority mít, co je důležité pro vás je i pro ně.

1. Proč dítě zlobí nebo se nemůže soustředit?
Věk – děti ve škole
Touží po pozornosti za všech možných okolností, mají svá nesplněná přání a touhy a se svým vnitřním zklamáním nebo smutkem si neumí jinak poradit.

(níže uvádím emoce vyplouvající při terapiích na osobních sezeních téměř z každého při návratu zpět do svého dětství, všechny záznamy našeho vývoje máme uložené na úrovni podvědomí úplně všichni a ukládají se od samého dětství)

Nejprve vám položím několik otázek k zamyšlení…
Rodiče dětí, vy víte jaké mají vaše děti touhy a přání , a co jim chybí nebo schází? Nemyslím tím věci, co by si přály od vás zažít..
Zkuste se zeptat svých dětí …budou šťastné za váš zájem ♥

Víte, jak se cítí a jak by se cítit chtěly, jaký přístup by od vás obou potřebovaly?

Cítí se pochopené nebo ztracené, opuštěné a sami?

Zajímáte se o jejich pocity a potřeby nebo jste svými myšlenkami zaneprázdněni, že zajistíte všechny materiální potřeby a na nějaké pocity dětí nezbývá čas. Zajímali se vaši rodiče, jak se cítíte vy?

Zeptali jste se někdy dětí, co je podle nich úplně nejdůležitější v životě?

= Pokud odpoví být šťastný, mít se rádi, předali jste jim životní hodnoty dokonalé.

= Pokud odpoví práce, peníze, poslušnost, věci, dárky, mít pokoj od všech nebo, aby se rodiče nehádali, nekřičeli je na čase něco změnit a dělat jinak a lépe…

Rodiče ukazují dětem, jaké jsou důležité životní hodnoty, dáváte dětem to, co pokládáte za důležité vy sami a i ony s tímto nastavením půjdou světem.

Mnozí z vás už víte, že není moudré zasazovat dětem další emoční rány – výčitkami, křikem, zákazy, příkazy, obviňováním, povely, nadáváním, ponížením nebo manipulací strachem z pozice své síly dospělého.

Ani vy jste to neměli rádi jako děti, nebo snad ano? Jako děti, jsme si často říkávali: tohle svému dítěti já nikdy neudělám (škoda, že jsme si to nepsali 🙂 )

Pravdou zůstává, že nikdo nás výchově neučil …

Je nová doba, nové moudré možnosti, jak přistupovat k výchově dětí. Nejdůležitější je především přístup k sobě, k vlastní vnitřní proměně svých postojů, rodových vzorců a přístupů, svého vnitřního nastavení a tím právě pomáháme nejen sobě ale i všem. Měníme-li uvnitř sebe tak se mění i všichni okolo nás.

Mnoho z vás již nachází nové cesty, informací je v dnešní době mnoho i v tomto směru.

Nikdo nás neučil vychovávat děti, uměli jsme pouze to, co nám všem naše rodová linie předků předala a pak pokus a omyl byla naše jediná cesta.

Neuměli jsme to my ani vy jinak, proto není potřeba cítit se vinen, vinna.

Nyní můžete začít jinak a lépe a to především nejprve sami u sebe, obnovit své vnitřní klidné, laskavé, soucitné schopnosti a osvojit si umění naslouchat svému nitru.

Přelaďte svá vnitřní nastavení uložená vlastními tíživými prožitky o kterých na úrovni rozumu nevíte. Sami sebe a své vzorce chování a přístupy náhle změníte.

Mnoho z nás si vytěsnilo vzpomínky svého dětství a také si možná myslíte, že vše je vyřešené, že je to za vámi. Ale není, různé části a přesvědčení vás stále ovlivňují a skrze ně jednáte, na svět a lidi se přes vlastní filtry a limity koukáte.

A jak to poznáte? Podle toho, že vám něco vadí… a to co vám vadí nebo z čeho máte strach je vaše, vy to cítíte a daná situace vám má pouze ukázat a pomoci k odhalení těchto energií tíhy ve vás.

Pamatujte, že i děti vám vaše vnitřní nastavení zrcadlí svým chováním. Nic se nám neděje náhodou…vše je dokonalý systém pro pochopení sebe a svého života uvnitř i vně.

Příklady z praxe:
Jako dítě jste potlačovali ze strachu vztek, ( projev vzteku druhých vám velmi vadil), strach paralyzoval vaše tělo, uložily se tyto energie uvnitř a možná svůj projev vzteku potlačujete i dnes. Aby nebylo ještě hůř, vztek je pro vás nepříjemný u druhých, proto se snažíte být lepší a hromadíte ho v sobě.
Vaše malé dítě se buď často vzteká nebo ubližuje vám i ostatním.

Děti jsou silně napojeny na matku, ukazují, co vy sami máte v sobě. Projektují vám vaší nespokojenost, že byste někomu v myšlenkách nejraději vynadali, namlátili ale raději se přizpůsobujete a hrajete pohodu navenek.

Pamatujte, že pokud někým pohrdáte, není vám někdo dost dobrý, byť jen v myšlenkách, postupně převezme i dítě tento postoj k daným osobám…k ženám, k mužům, k lidem…a tak se i chová


Proto pracujte na sobě, očistěte, přelaďte své podvědomí, svá přesvědčení a vytvořte harmonii ve svém životě a i pro ostatní.
A hledejte cesty, jak komunikovat, jak neublížit slovem, aby si děti neotevíraly a neukládaly další pochybnosti a nová přesvědčení o sobě, tak, jako bylo a je uloženo v mnoha z nás.

(příklady uložených přesvědčení z terapeutické praxe při návratu zpět pro odhalení příčin)
a když se dostali do situací v dětství viděli sami sebe jako malé a bezradné s těmito energetickými vlivy, které vyzařovali na ostatní a stále se tak ve svém životě cítili i v dospělosti:
= jsem špatný/á
= nejsem dost dobrý/á
= jsem sám/a nikdo mne nerozumí a nechápe…
= za všechno můžu já
= nikoho nezajímám
= nikdo na mne nemá čas
= peníze jsou víc, já nejsem nic

I děti, tak jako tehdy i my, v sobě mají mnoho otázek a často cítí vnitřní nepochopení a chaos:

= Proč nikoho nezajímá, jak se cítím já, co potřebuji, po čem toužím já, proč stále jen samé příkazy, musíš, nesmíš, kárání za vše a povely, KDO TO VYMYSLEL? Kdo vymyslel tato pravidla? A proč?

A vznikají tato a podobná uložená přesvědčení :
= nemá smysl nikomu nic vysvětlovat
= opovrhují mnou
= jsem na obtíž
= jsem sám/a
= jsem tady navíc a zbytečný/á
= život nemá smysl = v dospívání a v dospělosti vyústí to vše v LHOSTEJNOST

Všichni bychom si měli uvědomit, že vše co svým dětem ukáží rodiče, a poté následně i vzdělávací systém, takové postoje jsou jim příkladem a vzorem k životu a ke všem lidem.

Když děti cítí nezájem, tak se postupem času stane také jejich vlastností. Tak jako se to dělo i nám.

Potlačený vztek strachem z rodičů se projeví jinde, na slabších dětech, tak jako rodič je silný a dítě proti němu bezmocné. Takto se děti učí od rodičů ubližovat druhým z pozice silnějšího slabším i pouhým slovem. Nebo se zcela uzavřou, vzdají se sami sebe.

Podle prožitých situací a uložených traumat se jedná o různé projevy chování u dětí a projevují se:

Apatií, bezmocí, neschopností se soustředit, odtažitostí, odmítáním nebo vztekem, útočením, zlobou i vzdorem a to se stane součástí jejich života a ventilují je jinde. Školka, škola a nastanou pro všechny zúčastněné těžší chvíle…

= Dítě dostane štítek nezvladatelné, zpomalené, podprůměrné, vzteklé, narušené a tak samo přijme za své, že je jiné, divné, nenormální, že opravdu není dost dobré v ničem a pro nikoho. Zoufalství a bezmoc dítěte = v dnešní době diagnoza porucha soustředění a různé další diagnozy a řeší se vnitřní bolestný emoční stav jak jinak než utlumujícími léky.

To není řešení, tlumit vědomí jedince není žádná pomoc bezmocnému dítěti..to dítě potřebuje pozornost, pochvalu, objetí, pohlazení, uznání, obdiv a pocit, že je dobré, že někam patří aby se necítilo zcela ztracené a vyčleněné. A nejvíce to vše potřebují od svých rodičů.

= Rodiče dnes víc viní učitele, jejich přístup, že neumí pracovat s dětmi, nedokáží dítě zaujmout, ale svůj velký podíl výchovou , svým přístupem zažitých starých vzorců nevidí. Výběr je na nich buď přijmout zodpovědnost nebo vinit ostatní. Kdo hledá viníky neumí převzít svou vlastní zodpovědnost a proměnit nejprve energie souzení uvnitř sebe.

Já osobně si pamatuji, z mojí vlastní zkušenosti , že rodiče věřili učitelům a to i tomu, co jsem neudělala. Znala jsem tak jen tresty ve škole a pak kárání a zákazy i tresty doma…jako dítě jsem nesnášela školu, přístup některých učitelů k nám, bála jsem každý den jít do školy, co zase bude špatně… a proto jsem také v podvědomí odhalovala mnoho přijatých přesvědčení o sobě samé…. to je ale na jiný příspěvek 🙂 bylo toho moc.

Větší porozumění k dětem je v první řadě potřeba postupně měnit u nás všech, vcítit se do jejich kůže, jakou reakci bychom chtěli my od dospělého, kdyby jsme byli na jejich místě … jsme dospělí a empatie je vnitřní dar, a pro jeho obnovení je potřeba hledat příčiny svých převzatých a vytvořených postojů v sobě.

Přesvědčení: vydrželi jsme to my, vydrží to i ony je v této době už zastaralé a a vůči těmto novým, vědomým dětem nevhodné.

Přístup rodičů k dětem a jejich výchova je umění, kterému nás neučili, ale v dnešní době jsou velké možnosti k osvojení si nových přístupů a můžete tak pomoci sobě i svým dětem šťastně a lépe žít.

Uvnitř každého z nás je uloženo přesvědčení „Musím se víc snažit a být lepší! Musím něco dokázat.“ A tak na sebe silně tlačíme, snaha nás vysává, unavuje a pak máme pocit, že neznamenáme nic. Znáte to?
A pak se snažíme a snažíme, ale zapomínáme se radovat a život si plnohodnotně užívat…


= Učitelé zažívají v dnešní době obviňování z různých stran ale v jejich moci není zraněné nitro dítěte napravit. I učitelé mají svá nitra zatížená vlastními prožitky, emočními zápisy svého vývoje i oni potřebují se svým zatíženým nitrem pomoci. Je potřeba pomoci také i jim, aby si se svými vlnami emočních propadů uměli poradit a sami sebe mohli zharmonizovat a naladit pro svůj jedinečný a originální přístup k dětem.

Pedagog je nejen učitel ale i poradce, psycholog, průvodce a přítel v jednom, a to je dost náročná profese, pro jedince, kteří jsou zahlceni svými vnitřními postoji a přesvědčeními svého vývoje. Vzhledem ke všem jejich prožívaným tíživým situacím a záležitostem…

Také jsou jen lidmi, kteří žijí běžné životy a zažívají mnohdy nepohodu doma, nepochopení kolegů, rodičů a do toho všeho mají s radostným přístupem učit děti, které mají vstřebat mnoho informací dle nastaveného starého modelu školství a sami děti neví psychicky kudy kam.

Soucit je potřeba projevit ke všem lidem jakékoliv profese a tak to je…

Nový model školství se již připravuje, a to je skvělé !

Všichni jsme byli dětmi, nyní jsme rodiči, prarodiči a s těmito novými moudrými vhledy můžeme s láskyplným přístupem probouzet vzájemnou úctu, respekt a podporu okolo sebe.

Abychom mohli žít život, kde každý každého má rád.

Potřebujete pomoci nebo nasměrovat? Nevíte si rady, jak toho všeho dosáhnout a cítit se ve všech životních směrech radostně a šťastně?

Pomohu vám, předám vám ukazatele a prakticky si osvojíte, jak očistou podvědomí od vzorců, postojů, přesvědčení a uložené tíhy vytvořit a obnovit úlevu, klid a čisto pro vaše jedinečné láskyplné schopnosti a vytvořil se i vám harmonický život.
Koukněte se sem na Osobní sezení, telefonická konzultace.
Plánuji také sérii přednášek a seminářů, i kurzů až přijde správný čas…

s úctou
Marcela