Osvobození

Každý z nás je jedinečný svými prožitky a zkušenostmi, které utvářely náš charakter vlivem prostředí, výchovy a přístupem ve vzdělávání. Individuálním vývojem vznikalo i mnoho různých přesvědčení, postojů a vzorců skrze prožitky. Schopností cítit vnímáme pocity od ranného dětství, které souvisejí s příslušnými emocemi.

Pochybnosti o sobě

během vývoje vznikal u mnohých z nás pocit méněcennosti, malosti s přesvědčením: nejsem dost dobrý/á a reakcí na tento prožitek vznikaly různé vzorce chování- poslušnost, vzdor, ustupování, přizpůsobování se, vyhovění (přesvědčení musím pro klid vyhovět, ostatní jsou důležitější než já) srovnávání se a tlaku na sebe být lepší (přesvědčení jsem špatný, nikomu na mě nezáleží, nikoho nezajímám, nikdo mě nepotřebuje, jsem zbytečný) což vede k nutkání dokazování své hodnoty.

Záznamy prožitků

jsou propojené s prožitými emocemi – stud, smutek, strach, bezmoc, beznaděj, které vedou k úzkosti, pocitům marnosti a depresím.

Vzorce chování

se projevují uzavíráním se, ustupováním, mlčením, zavděčováním, hlavně že jsou uspokojeny požadavky ostatních, abychom byli přijatí. Musím vyhovět je přesvědčení s emocí bezmoci, kde spokojenost ostatních je na prvním místě nebo se projevuje neposlušností, neklidem s projevy zlosti a vzdorovitosti. 

Vnitřní energeticky systém

zaznamenává a ukládá během vývoje emoce spojené s prožitky i vzorce a postoje, které se v dospělosti vynořují ve vztazích k uzdravení – přeladění. Projevují se v různých situacích a vztazích v interakci s (nejen) blízkými lidmi nepříjemnými emocemi  např. bezmocí, znechucením s pocitem nedůvěry v sebe. 

Rozhodnutí z minulosti ovlivňují budoucnost

S tím vším jsou spojená různá rozhodnutí podmíněnosti např nějak to musím vydržet, a smíření se s tím (potlačením), v domnění, že když ustoupíme a zvládneme to bude klid. Za tímto rozhodnutím tehdy stál strach, který jsme se naučili dokonale potlačovat a skrývat: strach z hanby, posměchu, ponížení a studu za situaci, za někoho nebo dokonce za sebe. A to vše se stalo součástí vnitřního programování, to, jak jsme se kdysi rozhodli a jak jsme se rozhodli reagovat nám tehdy pomohlo ale v dospělosti nás to podvědomě vede reagovat stejně jako v dětství a to nás v dospělosti mnohdy v různých oblastech života omezuje.

Strach je v dětství silným faktorem omezující volby

Volbou: pro klid ustoupit, usnadnit si tím život nebo strach o někoho vede k rozhodnutí usnadňovat život někomu jinému, brát ohledy na ostatní ze strachu z nepřijetí, co by si pomysleli rodiče, učitelé, kamarádi, a tak vzniká vzorec zavděčování se a starání se, i snaha být lepší, být jako ostatní. Dětská rozhodnutí vedou k popírání sám sebe, potlačení sám sebe a nevyjádření svých pocitů, potřeb a přání. 

Proč v dospělosti vzniká domněnka, že život je utrpení?

že musíte trpět? Protože zadržované emoce z dětství vyplouvají do vědomí skrze nepříjemné situace, které se dějí dokola dokud si neuvědomíme systém zrcadlení skrze blízké osoby, které pouze spouští naše emoční tlačítka a tím vyvolávají podvědomé záznamy prožitků naplněné emocemi, které jsou v podobě energie uvězněny v buněčné paměti. A právě tato energie je vnímána jako vnitřní napětí, neklid, vnitřní odpor a způsobují psychickou i fyzickou nepohodu, bolest nebo nemoc. 

Uvnitř nás se nachází odpovědi i řešení k přeladění a uzdravení 

Ponorem do svého nitra – introspekcí se naladíte na frekvenci, na které jsou záznamy uloženy k odhalování souvislostí a obnovení vnitřního klidu. Nepříjemné situace jsou životní výzvy, které jsou součástí života nás všech k uvolnění vnitřního napětí. Jak poznáváme a přijímáme sami sebe i se svými stíny odkrýváme postupně i vzorce chování s nimi spojené.

Dělat si neustále starosti je velmi stresující

dělat si o něco, o někoho, o sebe starosti a mít strach, co bude, co se stane nebo nestane přitahuje a vytváří situace naplněné strachem. Dělat si starosti je velmi vyčerpávající a často je to předávaný a převzatý vzorec z rodových linií, kdy si babičky, maminky dělaly o něco nebo někoho starosti a protože se děti učí nápodobou automaticky přechází do dalších generací.

Starost je strach a vytváří stres

(vytváří se stresové hormony v těle) je blokováno prožívání radosti a vzniká disharmonie v těle a orgánech, která se projeví vnitřní nepohodou, fyzickou nebo psychickou. Každý z nás je zodpovědný za sebe, za svůj život a prožívání radosti, vždyť radost spouští chemické reakce v těle, abychom se cítili zdravě a skvěle. Radost, humor a smích a přání sobě a všem vše dobré je lékem na všechny starosti, vytváříme radostné situace své budoucnosti.

Pobývejte často v přírodě a budete více v pohodě.

S úctou

Marcela